-Taivanas = TW

Tchaj-wan = TW

Taivanas = TW

Srí Lanka = LK

—Taivanas -= TW -

–Srí Lanka -= LK -

-(TW) Taivanis.

-(TW) Tchaj-wan.

Dvi Hypoint 20G 2 ” TW adatos praskiedimui.
http://www.emea.europa.eu/

Dvě injekční jehly Hypoint 20G TW 2palcové určené k rekonstituci.
http://www.emea.europa.eu/

Viena Needle- Pro adata vaistiniam preparatui į raumenis švirkšti (saugi 20G 2 ” TW adata su apsauginiu dėklu).
http://www.emea.europa.eu/

Jedna injekční jehla k intramuskulární injekci Needle- Pro (bezpečnostní jehla 20G TW 2palcová s ochranným krytem).
http://www.emea.europa.eu/

Ieškovė taip pat nurodo, kad ji nežinojo apie TW neteisėtus veiksmus, nedarė įtakos jos valdymui ir nebuvo įmonės (TW), dalyvavusios ginčijamame sprendime nurodytuose pažeidimuose, dalis, ir todėl ginčijamas sprendimas yra neteisėtas ir turi būti panaikintas.

Žalobkyně též tvrdí, že si nebyla vědoma protiprávního jednání TW, neuplatňovala vliv na její vedení a nebyla částí podniku (TW) zúčastněného na porušeních, na něž je odkazováno v napadeném rozhodnutí, a že napadené rozhodnutí je proto protiprávní a musí být zrušeno.

Be to, ieškovė tvirtina, kad ginčijamas sprendimas pažeidžia nediskriminavimo ir proporcingumo principus, nes numato, jog tiek ieškovė, tiek jos patronuojanti bendrovė yra atsakingos už TW veiksmus, nors ir buvo nuspręsta, kad ginčijamas sprendimas nebus taikomas tarpinėms kontroliuojamoms bendrovėms ir iš tiesų netaikomas tokioms bendrovėms, išskyrus ieškovę.

Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásady nediskriminace a proporcionality v rozsahu, v němž rozhodlo, že žalobkyně a její vlastní mateřská společnost jsou odpovědné za jednání TW, i když bylo rozhodnuto neadresovat napadené rozhodnutí zprostředkujícím holdingovým společnostem a ve skutečnosti jej neadresovalo jiným společnostem nežli žalobkyni.

Ieškovė, neginčydama šio kartelio egzistavimo ir trukmės, nei jos buvusio filialo dalyvavimo jame, tvirtina, kad Komisija, nustatydama jai paskirtą baudą, padarė teisės klaidą. Ieškovė nurodo, kad TW paskirtos baudos dalis, už kurią atsakinga ieškovė, yra akivaizdžiai neproporcinga laikotarpiui, kuriuo ji turėjo akcijų TW.

Aniž by zpochybňovala existenci a délku trvání kartelu nebo účast její bývalé dceřiné společnosti, žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení při stanovení částky pokuty, která jí byla uložena. Žalobkyně zdůrazňuje, že část pokuty TW, za kterou je žalobkyně odpovědná, je zjevně nepřiměřená vzhledem k období, po které měla podíl v TW.

Nepatenkinus šių reikalavimų, ieškovė Pirmosios instancijos teismo prašo vykdant neribotą jurisdikciją sumažinti baudą. Šiuo aspektu ji nurodo, kad TW nustatyta bauda buvo per didelė, nes pagrindinė baudos suma neatitinka padarytų veiksmų ir pažeidimo sunkumo, kad Komisija padarė klaidą nustatydama TW pažeidimo trukmę ir kad Komisija nenustatė, ar TW ir ieškovei paskirtos baudos atitiko 10% ribos taisyklę.

Podpůrně žalobkyně požaduje, aby Soudní dvůr při výkonu své neomezené pravomoci podstatně snížil částku pokuty. V této souvislosti uvádí, že pokuta uložená TW byla příliš vysoká, jelikož minulá praxe a závažnost jednání neodůvodňují úroveň základní pokuty, to, že Komise nesprávně určila trvání porušení TW, a to, že Komise neposoudila, zda pokuty uložené TW a žalobkyni byly v souladu s pravidlem o stropu ve výši 10%.

Galiausiai ieškovė tvirtina, kad Komisija padarė kitas teisės klaidas, nustatydama TW atsakomybę už 1982-1988 metų laikotarpį, paskirdama jai baudą, kuri yra neproporcinga, per didelė ir viršija maksimalią baudą, sudarančią 10% apyvartos, ir neleisdama ieškovei kaip kitai atsakingai šaliai, pasinaudoti TW, kaip pagrindinei atsakingai šaliai, suteikta lengvata, ar bent jau pagal pranešimą dėl bendradarbiavimo atskirai nesumažindama ieškovei paskirtų baudų.

Konečně žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila dalších nesprávných právních posouzení tím, že učinila TW odpovědnou za období 1982 až 1988; pokuta uložená žalobkyni byla nepřiměřená, nadměrně vysoká a překračuje strop 10% obratu; a tím, že žalobkyně, jako druhotně odpovědná osoba, nemohla těžit ze shovívavosti poskytnuté TW jako hlavní odpovědné osobě, nebo alespoň poskytnutím individuálního snížení pokut žalobkyně podle oznámení o shovívavosti.

Ieškovės pažeidimas buvo susijęs su kitos bendrovės Trioplast Wittenheim SA (TW) elgesiu, kuri, kaip buvo nustatyta, dalyvavo nagrinėjamame kartelyje. Kita bendrovė FLS Plast, kurią kontroliavo ieškovė, turėjo TW akcijų ir didžiąją laikotarpio, kuriuo buvo nustatyta ieškovės atsakomybė, dalį TW buvo FLS Plast nuosavybės teise visiškai valdomas filialas. Bauda buvo nustatyta TW, o ieškovė ir FLS Plast buvo solidariai atsakingos už šios baudos dalį.

Porušení žalobkyně se vztahovalo k jednání jiné společnosti, Trioplast Wittenehim SA ("TW"), která se zúčastnila dotčeného kartelu. Jiná společnost, FLS Plast, jíž byla žalobkyně holdingovou společností, vlastnila akcie TW a po většinu období, za které je žalobkyně činěna odpovědnou, byla TW plně vlastněnou dceřinou společností FLS Plast. TW byla uložena pokuta a žalobkyně a FLS Plast jsou společně a nerozdílně odpovědné za část této pokuty.

Be to, ieškovė tvirtina, kad jai nustatyta atsakomybė yra diskriminuojanti, neproporcinga ir savavališka, nes nė vienai iš kitų grupių, kurioms skirtas sprendimas, nebuvo nustatyta atsakomybė veikiančiam filialui, patronuojančiai bendrovei ir tokią bendrovę patronuojančiai bendrovei, kaip TW ir ieškovės atveju. Dar daugiau, nors anksčiau TW priklausė kitai grupei, Komisija nenustatė jokios atsakomybės dėl TW dalyvavimo kartelyje jokiam šios grupės nariui. Galiausiai ieškovei nustatyta atsakomybė yra neproporcinga, nes ieškovė atsakinga už 85,7% TW paskirtos baudos, nors ji turėjo šios įmonės akcijų tik 8 iš 20 metų, per kuriuos ji tariamai dalyvavo kartelyje.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že rozhodnutí o její odpovědnosti je diskriminační, nepřiměřené a svévolné, jelikož v jiné skupině těch, které byly dotčeny rozhodnutím nebyla činěna odpovědnou za jednání výkonná dceřiná společnost, mateřská společnost, ani její mateřská společnost, jako tomu bylo v případě TW a žalobkyně. Navíc, i kdyby TW dříve patřila jiné skupině, Komise nečiní odpovědným za účast TW v kartelu jiného člena skupiny. Konečně odpovědnost stanovená žalobkyni je nepřiměřená, jelikož žalobkyně je činěna odpovědnou za 85,7% pokuty uložené TW, ačkoliv podíly v ní držela pouze 8 let z celkem 20, po něž byla posledně uvedená údajně zúčastněna v kartelu.

Grįsdama savo ieškinį, ieškovė pirmiausia tvirtina, kad Komisija neteisingai nustatė patronuojančios bendrovės atsakomybę, nes nepateikė įrodymų, kad buvo tam tikrų su ieškove susijusių aplinkybių, kurios patvirtintų prielaidą dėl patronuojančios bendrovės daromos įtakos TW. Ieškovė taip pat nurodo, kad bet kuriuo atveju Komisija netaikė teisingo teisinio kriterijaus, nes šios bylos aplinkybėmis, kai, Komisijos teigimu, TW pradėjo dalyvauti kartelyje daug anksčiau nei ją įsigijo ieškovės dukterinė bendrovė ir po jos perėmimo tai tęsė, taikomi griežtesni kriterijai. Bet kuriuo atveju ieškovė mano, kad buvo nustatyta, jog TW dėl savo veiksmų rinkoje sprendė nepriklausomai ir nevykdė iš ieškovės gautų nurodymų.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé uplatňuje, že Komise nepoužila správně test odpovědnosti mateřské společnosti, jelikož nepředložila důkazy, pokud jde o existenci tří okolností týkajících se žalobkyně, které by mohly podpořit předpoklad vlivu mateřské společnosti na TW. Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise v žádném případě nepoužila správný právní test, jelikož v situaci, jakou je situace v projednávané věci, jsou použitelná přísnější kritéria, kde, podle Komise, TW zahájila účast na kartelu dlouho předtím, než byla nabyta dceřinou společností žalobkyně, a pokračovala v takovém jednání i poté, co došlo k jejímu prodeji. V každém případě má žalobkyně za to, že je prokázáno, že TW o svém jednání na trhu rozhodovala nezávisle a neprováděla pokyny, které jí byly dávány žalobkyní.

Dėl jai paskirtos baudos ieškovė taip pat nurodo, kad ji yra neproporcingai didelė, atsižvelgiant į tai, kad nebuvo atgrasančio poveikio, į pažeidimo trukmę ir intensyvumą. Be to, ieškovė tvirtina, kad Komisija, nesumažindama jos atsakomybės pagal pranešimą dėl bendradarbiavimo, būtent nesuteikdama jai teisės pasinaudoti TW suteikta 30% nuolaida ir nesumažindama ieškovei baudos, padarė klaidą. Galiausiai ieškovė nurodo non bis in idem principo ir principo, pagal kurį baudos turi būti susiję su konkrečiomis kiekvieno ieškovo aplinkybėmis, pažeidimą; šiuo atžvilgiu ji pažymi, kad nors ji buvo TW patronuojanti bendrovė tik 35% laikotarpio, kuriuo pastaroji dalyvavo kartelyje, buvo nustatyta, kad ji yra atsakinga už 85,7% TW paskirtos baudos.

S ohledem na jí uloženou pokutu žalobkyně rovněž tvrdí, že je nepřiměřeně vysoká, s přihlédnutím k nedostatku odstrašujícího prvku, trvání a intenzitě porušení. Dále žalobkyně tvrdí, že Komise pochybila v tom, že nesnížila její odpovědnost v souladu s oznámením o shovívavosti, konkrétně tím, že nepoužila 30% snížení poskytnuté TW na vlastní odpovědnost žalobkyně a odmítla poskytnout žalobkyni snížení. Konečně se žalobkyně dovolává porušení zásady non bid in idem a zásady, podle níž se postihy mají vztahovat ke konkrétním okolnostem každé žalobkyně; v této souvislosti zdůrazňuje, že ačkoliv byla mateřskou společností TW pouze po 35% období její účasti v kartelu, je povinna uhradit 85,7% pokuty uložené TW.

EUC-TW (tradicinė)

EUC-TW (Tradiční)

Ginčijamu sprendimu Komisija nustatė, kad ieškovė, dalyvaudama bendruose susitarimuose ir suderintuose veiksmuose pramoninių plastikinių maišų sektoriuje, darančiuose įtaką Belgijoje, Prancūzijoje, Vokietijoje, Liuksemburge, Nyderlanduose ir Ispanijoje dėl kainų ir vienodo kainos apskaičiavimo būdo nustatymo, rinkų pasidalijimo ir prekybos kvotų paskirstymo, klientų, sandorių ir užsakymų pasidalijimo, bendro pasiūlymų atsakant į tam tikrus kvietimus teikti pasiūlymus pateikimo ir keitimosi nustatyta informacija, pažeidė EB 81 straipsnį. Ieškovės pažeidimas buvo susijęs su kitos bendrovės Trioplast Wittenheim SA (TW) veiksmais kuri, kaip buvo nustatyta, dalyvavo nagrinėjamame kartelyje. Ieškovė turėjo TW akcijų ir didžiąją laikotarpio, kuriuo buvo nustatyta ieškovės atsakomybė, dalį TW buvo jai visiškai nuosavybės teise priklausęs filialas. Bauda buvo nustatyta TW, o ieškovė buvo solidariai atsakinga už šios baudos dalį.

Napadeným rozhodnutím Komise shledala, že žalobkyně porušila článek 81 ES tím, že se zúčastnila komplexu dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví průmyslových plastových pytlů, které se dotýkaly Belgie, Francie, Německa, Lucemburska a Španělska, jež spočívaly ve stanovení cen a stanovení společných modelů výpočtu cen, podílů na trhu a přidělení prodejních kvót, rozdělení zákazníků, zakázek a objednávek, předkládání společných nabídek v některých výběrových řízeních a výměny individualizovaných informací. Porušení žalobkyně se vztahovalo k jednání jiné společnosti, Trioplast Wittenheim SA ("TW"), která se zúčastnila dotčeného kartelu. Žalobkyně vlastnila akcie TW a po většinu období, za něž je žalobkyně činěna odpovědnou, byla TW jí zcela vlastněnou dceřinou společností. Pokuta byla uložena TW a žalobkyně je společně a nerozdílně odpovědna za část této pokuty.