Você procurou por: nebesa (Croata - Tcheco)

dok ne pogleda i ne vidi jahve s nebesa.
ažby popatřil a shlédl hospodin s nebe.

ništavni su svi bozi naroda. jahve stvori nebesa.
všickni zajisté bohové národů jsou modly, hospodin pak nebesa učinil.

ništavni su svi bozi naroda. jahve stvori nebesa!
všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale hospodin nebesa učinil.

gospodin motri s nebesa i gleda sve sinove èovjeèje.
hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské,

jahve je mudrošæu utemeljio zemlju i umom utvrdio nebesa;
hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.

hvalite ga, nebesa nebeska, i vode nad svodom nebeskim!
chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto.

jedini on je nebesa razapeo i puèinom morskom samo on hodao.
on roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

aleluja! hvalite jahvu s nebesa, hvalite ga u visinama!
halelujah. chvalte hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech.

jer jahve gleda sa svog uzvišenog svetišta, s nebesa na zemlju gleda
Že shlédl s výsosti svatosti své. hospodin s nebe na zemi že popatřil,

dovijeka, o jahve, rijeè tvoja ostaje, stalna poput nebesa.
lamed na věky, ó hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

bog s nebesa gleda na sinove ljudske da vidi ima li tko razuman boga da traži.
bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající boha.

jahve s nebesa gleda na sinove ljudske da vidi ima li tko razuman boga da traži.
hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající boha.

gledam ti nebesa, djelo prstiju tvojih, mjesec i zvijezde što ih uèvrsti -
když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

jahve, nagni svoja nebesa i siði, takni bregove: i zadimit æe se!
hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

"slušajte, nebesa, sad æu govoriti; èuj, zemljo, rijeèi usta mojih!
pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.

"reci ovako zerubabelu, namjesniku judejskom: 'ja æu potresti nebesa i zemlju!
potom stalo se slovo hospodinovo po druhé k aggeovi, dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce, řkoucí:

ja sam naèinio zemlju i èovjeka na njoj stvorio; svojim sam rukama razapeo nebesa i zapovijedam svim vojskama njihovim.
já jsem učinil zemi, a člověka na ní stvořil; já jsem, jehož ruce roztáhly nebesa, a všemu vojsku jejich rozkazuji.

išèekujuæi i pospješujuæi dolazak dana božjega u koji æe se nebesa, zapaljena, raspasti i poèela, užarena, rastaliti.
očekávajíce a chvátajíce ku příští dne božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se?

bog stiže iz temana, a svetac s planine parana! velièanstvo njegovo zastire nebesa, zemlja mu je puna slave.
když se bůh bral od poledne, a svatý s hory fáran, sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.

al' èovjek kad legne, ne ustaje više, dok nebesa bude, neæe se podiæi, od sna se svojega probuditi neæe.
tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.