From professional translators, enterprises, web pages and freely available translation repositories.
knížectví neuchâtel a hrabství valangin, která ve středověku patřila k burgundskému vévodství, se po porážce karla smělého[95] stala spojencem Švýcarského spolku a zůstala jím — pod přímou ochranou bernu — po celou dobu, kdy se střídali feudální „suzeréni“, až do té doby, kdy se vídeňskou smlouvou proměnila ze spojenců Švýcarského spolku v jeho členy. suzerenitu[a] nad neuchâtelem dostala nejprve châlonsko-oranžská dynastie, potom, po zákroku Švýcarska, dynastie longuevillská, a nakonec, když tento rod vymřel po meči, přešla do rukou sestry knížete[b], ovdovělé vévodkyně de nemours. sotva vévodkyně převzala tato území, protestoval vilém iii., král anglický a vévoda nasavsko-oranžský, a uplatňoval u svého bratrance, pruského krále bedřicha i., nárok na neuchâtel a valangin, avšak tento krok nepřinesl za života viléma iii. vůbec žádný výsledek.
the principality of neuenburg and the county of valangin, which in the middle ages belonged to the kingdom of burgundy, became members of the swiss confederation after the defeat of charles the bold and continued in that capacity under the direct protectorate of berne, even in the course of subsequent changes that occurred in its feudal “sovereignty” up to the time of the vienna agreement, which made it a sovereign member of the confederacy. the sovereignty over neuenburg was conveyed first to the house of chalons-orange, then through the mediation of switzerland to the house of longueville, and finally, at the extinction of this line, to the widowed sister of the prince, the countess of nemours.