Vous avez cherché: huolellisuusvelvollisuuden (Finnois - Tchèque)

ensimmäinen osa, joka koskee soveltamisasetuksen 49 artiklan rikkomista sekä huolellisuusvelvollisuuden ja hyvän hallinnon periaatteiden loukkaamista
k první části, vycházející z porušení článku 49 prováděcího nařízení, jakož i zásad povinnosti řádné péče a řádné správy

näissä kahdessa osassa kantaja esittää myös, että huolellisuusvelvollisuuden ja hyvän hallinnon periaatteita on loukattu.
v rámci těchto dvou částí žalobkyně rovněž uplatňuje porušení zásad povinnosti řádné péče a řádné správy.

ensimmäinen kanneperuste, joka koskee soveltamisasetuksen 49 ja 50 artiklan rikkomista sekä huolellisuusvelvollisuuden ja hyvän hallinnon periaatteiden loukkaamista
k prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článků 49 a 50 prováděcího nařízení, jakož i zásad povinnosti řádné péče a řádné správy

oikeusasiamies vastaanottaa kuitenkin edelleen kanteluja, jotka koskevat puutteita komission suorittamassa rikkomistapausten käsittelyssä. valtaosa kanteluja koskee väitettyä viivästymistä ja huolellisuusvelvollisuuden laiminlyöntiä.
veřejný ochránce práv však i nadále dostává stížnosti týkající se zpracování takovýchto případů komisí, nejčastěji kvůli prodlení a nedostatku náležité péče.

kantaja perustelee kantansa tältä osin paitsi huolellisuusvelvollisuuden ja hyvän hallinnon periaatteilla myös yhteisön oikeusjärjestyksessä kantajalle annetulla takeella, jota ei voida tulkita niin suppeasti kuin esillä olevassa asiassa on tehty.
Žalobkyně se v tomto ohledu dovolává nejen zásady povinnosti řádné péče a řádné správy, ale též záruky skýtané právním řádem společenství žalobci, kterážto nesmí být vykládána tak úzce, jako tomu bylo v projednávané věci.

toiseksi kantaja vetoaa sen vuoksi tapahtuneeseen huolellisuusvelvollisuuden ja ey 253 artiklassa määrätyn perusteluvelvollisuuden loukkaamiseen, että komissio on enemmittä perusteluitta jättänyt tarkastelun ulkopuolelle alankomaiden hyvissä ajoin ennen riidanalaista päätöstä toimittaman, tuoreimman relevantin näytön.
zadruhé byla povinnost řádné péče a povinnost odůvodnění podle článku 253 es porušena tím, že nebyly bez dalšího odůvodnění zohledněny novější relevantní informace, které nizozemsko sdělilo již před přijetím napadeného rozhodnutí.

kantajan mukaan siitä huolimatta, että yhteisön toimielimillä on tietty harkintavalta niiden käyttäessä toimivaltaansa, tämän toimivallan vastapainona ovat kuitenkin huolellisuusvelvollisuuden ja hyvän hallinnon periaatteet, jotka velvoittavat ne tekemään päätöksen täysin tietoisena asiaan vaikuttavista seikoista.
podle žalobkyně mají sice orgány společenství při výkonu svých pravomocí určitou posuzovací pravomoc, skutečností však zůstává, že tato pravomoc je vyvážena zásadami povinnosti řádné péče a řádné správy, které vyžadují, aby orgány přijímaly rozhodnutí s plnou znalostí věci.

kanteensa tueksi kantaja vetoaa kolmeen kanneperusteeseen, joista ensimmäinen koskee soveltamisasetuksen 49 ja 50 artiklan rikkomista sekä huolellisuusvelvollisuuden ja hyvän hallinnon periaatteiden loukkaamista, toinen sitä, että valituslautakunta ei tunnustanut sen asiavaltuutta, ja kolmas perusteluvelvollisuuden noudattamatta jättämistä.
na podporu své žaloby uvádí žalobkyně v podstatě tři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení článků 49 a 50 prováděcího nařízení, jakož i zásad povinnosti řádné péče a řádné správy, zadruhé z nesprávného posouzení otázky její aktivní legitimace odvolacím senátem, a zatřetí z nesplnění povinnosti uvést odůvodnění.

kantaja väittää lisäksi, että komissio on loukannut yhdenvertaisen kohtelun, hyvän hallinnon ja huolellisuusvelvollisuuden periaatteita, koska se ei ole selvittänyt austroconsultin vetäytymistä toisesta konsortiosta, mikäli sillä oli epäilyksiä tästä, ja koska se ei ole ilmoittanut kantajalle huolenaiheistaan. kantaja katsoo, että sen poissulkeminen ilman mitään tarkempia perusteita oli suhteetonta, ja hyvän hallinnon periaatteen vastaista.
Žalobkyně dále tvrdí, že komise porušila zásadu rovného zacházení, řádné správy a řádné péče, jelikož nezkoumala vystoupení austroconsult z druhého konsorcia, pokud o něm měla pochybnosti, a neinformovala žalobkyni o svých pochybnostech. Žalobkyně má za to, že její vyloučení bez dalšího objasnění bylo nepřiměřené a v rozporu se zásadou řádné správy.