검색어: spomen (세르비아어 - 체코어)

i jakov uze kamen i utvrdi ga za spomen.
tedy jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.

nego se njima svake godine èini spomen za grehe.
ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

spomen pravednikov ostaje blagosloven, a ime bezbožnièko trune.
památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

spomen æe njegov poginuti na zemlji, niti æe mu ime biti po ulicama.
památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

a ti, gospode, ostaješ doveka, i spomen tvoj od kolena do kolena.
dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

ali je strašno lice gospodnje za one koji èine zlo, da bi istrebio na zemlji spomen njihov.
oči hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:

i nadjoše u ahmeti u dvoru carskom u zemlji midskoj knjigu u kojoj beše zapisan ovaj spomen.
i nalezena jest v achmeta na hradě, kterýž jest v médské krajině, jedna kniha, a takto zapsána byla v ní pamět:

i na svaki red metni kada èistog, da bude za svaki hleb spomen, žrtva ognjena gospodu.
dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou hospodinu.

zahvaljujem bogu kome služim od praroditelja èistom savesti, što bez prestanka imam spomen za tebe u molitvama svojim dan i noæ,
díky činím bohu, jemuž sloužím, jako i předkové moji, v svědomí čistém, z toho, že mám na tě ustavičnou pamět na svých modlitbách ve dne i v noci,

a kamen ovaj koji utvrdih za spomen biæe dom božji; i šta mi god daš, od svega æu deseto dati tebi.
kámen tento, kterýž jsem postavil na památku, bude domem božím; a ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám.

i taj æe vam dan biti za spomen, i praznovaæete ga gospodu od kolena do kolena; praznujte ga zakonom veènim.
a budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.

kaži sinovima izrailjevim, i reci im: prvi dan sedmog meseca neka vam je odmor, spomen trubni, sabor sveti.
mluv synům izraelským takto: měsíce sedmého, v první den téhož měsíce, budete míti odpočinutí, památku troubení, shromáždění svaté držíce.

i uzevši novce za oèišæenje od sinova izrailjevih ostavi ih za potrebu u šatoru od sastanka, i biæe sinovima izrailjevim spomen pred gospodom za oèišæenje duša vaših.
a vezma stříbro očištění od synů izraelských, dáš je na potřeby k službě stánku úmluvy; a bude to synům izraelským na památku před hospodinem k očištění duší vašich.

i uzevši hleb dade hvalu, i prelomivši ga dade im govoreæi: ovo je telo moje koje se daje za vas; ovo èinite za moj spomen.
a vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: to jest tělo mé, kteréž se za vás dává. to čiňte na mou památku.

tada koji se boje gospoda govoriše jedan drugom, i pogleda gospod, i èu, i napisa se knjiga za spomen pred njim za one koji se boje gospoda i misle o imenu njegovom.
tehdy ti, kteříž se bojí hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. i pozoroval hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí hospodina, a myslí na jméno jeho.

tako i èašu, po veèeri, govoreæi: ova je èaša novi zavet u mojoj krvi; ovo èinite, kad god pijete, meni za spomen.
takž i kalich, když povečeřel, řka: tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. to čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

recite im: jer se voda u jordanu rastupi pred kovèegom zaveta gospodnjeg, kad prelažaše preko jordana, rastupi se voda u jordanu, i ovo je kamenje spomen sinovima izrailjevim doveka.
odpovíte jim, že se rozdělily vody jordánské před truhlou smlouvy hospodinovy, (když, pravím, šla přes jordán, rozdělily se vody jordánské), i zůstávají kamenové tito na památku synům izraelským až na věky.

i iza vrata i iza dovrataka meæeš spomen svoj; odstupivši od mene otkrivaš se, i izašavši gore širiš odar svoj, ugovaraš s njima, mila ti je postelja njihova, gde ugledaš mesto.
pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.

i opet reèe bog mojsiju: ovako kaži sinovima izrailjevim: gospod bog otaca vaših, bog avramov, bog isakov i bog jakovljev, posla me k vama; to je ime moje doveka, i to je spomen moj od kolena na koleno.
Řekl ještě bůh mojžíšovi: takto díš synům izraelským: hospodin, bůh otců vašich, bůh abrahamův, bůh izákův, a bůh jákobův poslal mne k vám; toť jest jméno mé na věčnost, a tať jest památka má po všecky věky.