Você procurou por: haljinama (Sérvio - Tcheco)

i ubrus koji beše na glavi njegovoj ne s haljinama da leži nego osobito savit na jednom mestu.
a rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.

i vide dva andjela u belim haljinama gde sede jedan èelo glave a jedan èelo nogu gde beše ležalo telo isusovo.
a uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo ježíšovo.

lutahu kao slepci po ulicama, kaljahu se krvlju, koje ne mogahu da se ne dotièu haljinama svojim.
toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými.

a sva dela svoja èine da ih vide ljudi: raširuju svoje amajlije, i grade velike skute na haljinama svojim.
a všeckyť ty své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. rozšiřují zajisté nápisy své a veliké dělají podolky pláštů svých,

i govoraše im u nauci svojoj: Èuvajte se književnika koji idu u dugaèkim haljinama, i traže da im se klanja po ulicama,
i mluvil jim v učení svém: varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu,

kæeri izrailjeve! plaèite za saulom, koji vas je oblaèio u skerlet lepo, i kitio vas zlatnim zakladima po haljinama vašim.
dcery izraelské, plačte saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše.

tako i žene u pristojnom odelu, sa stidom i poštenjem da ukrašuju sebe, ne pletenicama, ni zlatom, ili biserom, ili haljinama skupocenim,
takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne strojením a křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem, anebo perlami, anebo drahým rouchem,

a gubavac na kome je ta bolest, neka ide u haljinama razdrtim i gologlav, i usta neka zastre, i neka vièe: neèist, neèist.
malomocný pak, na němž by ta rána byla, bude míti roucho roztržené a hlavu odkrytou a ústa zastřená, a nečistý, nečistý jsem! volati bude.

Èuvajte se od književnika, koji hoæe da idu u dugaèkim haljinama, i traže da im se klanja po ulicama, i prvih mesta po zbornicama, i zaèelja na gozbama;
varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,

a kad izlaze u trem spoljašnji, u spoljašnji trem k narodu, neka svuku sa sebe haljine u kojima služe, i ostave ih u kletima svetim, pa neka obuku druge haljine, da ne osveæuju narod haljinama svojim.
a majíce vyjíti do síně zevnitřní, do síně zevnitřní k lidu, svlekou roucha svá, v kterýchž služby konali, a nechají jich v komůrkách svatyně, a oblekou roucha jiná, a nebudou posvěcovati lidu rouchem svým.

ko je ono što ide iz edoma, iz vosora, u crvenim haljinama? krasno odeven, koraèajuæi u velièini sile svoje? ja sam, koji govorim pravdu i vredan sam spasti.
kdož jest to, ješto se béře z edom, v ubroceném rouše z bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.