Şunu aradınız:: podzemlje (Hırvatça - Çekçe)

a sruši se u podzemlje, u dubine provalije!"
a ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.

njene noge silaze k smrti, a koraci vode u podzemlje.
nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

da dušu njegovu spasi od jame i život mu od puta u podzemlje.
a zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

u podzemlje vode putovi kroz njenu kuæu, dolje u odaje smrti.
cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

ne, jahvu mrtvi ne hvale, nitko od onih što siðu u podzemlje.
ne mrtví chváliti budou hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,

ako se na nebo popnem, ondje si, ako u podzemlje legnem, i ondje si.
jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

i ti kafarnaume! zar æeš se do neba uzvisiti? do u podzemlje æeš se strovaliti.
a ty kafarnaum, které jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.

smrt neka ih zaskoèi, živi nek' siðu u podzemlje jer im je pakost u stanu i srcu.
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

a smrt i podzemlje bili su baèeni u jezero ognjeno. jezero ognjeno - to je druga smrt:
smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toť jest smrt druhá.

s uljem za molekom trèiš, s pomastima mnogim, nadaleko posla glasnike svoje, strovali ih u podzemlje.
chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.

jer podzemlje ne slavi te, ne hvali te smrt; oni koji padnu u rupu u tvoju se vjernost više ne uzdaju.
nebo ne hrob oslavuje tebe, ani smrt tě chválí, aniž očekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé.

oholost se tvoja sruši u podzemlje i buka tvojih harfa; pod tobom je ležaj od truleži, a crvi tvoj su pokrivaè.
svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.

da, podzemlje æe razvaliti ždrijelo, razjapit æe ralje neizmjerne da se u njih strmoglave odliènici mu i mnoštvo sa svom grajom i veseljem!
pročež rozšířilo i peklo hrdlo své, a rozedřelo nad míru ústa svá, i sstoupí do něho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteříž se veselí v ní.

i ono, mišica njegova, i oni meðu narodima koji u hladu njegovu sjeðahu, siðoše s njim u podzemlje, k onima što maèem bijahu probodeni.
i ti s ním sstoupili do hrobu k těm, kteříž jsou zbiti mečem, i rámě jeho, i kteříž sedali v stínu jeho u prostřed národů.

ali mu ti toga ne opraštaj, jer si èovjek razborit, i veæ æeš znati kako treba da postupiš te mu sijedu kosu s krvlju u podzemlje spremiš."
nyní však neodpouštěj jemu. a poněvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu.

gromotom pada njegova potresoh narode kad ga strmoglavih u podzemlje s onima što u jamu siðoše! i u podzemnom se kraju utješi sve drveæe edensko, najizabranije i najljepše u libanonu, sve što je vodu ispijalo.
od hřmotu pádu jeho učinil jsem, že se třásli národové, když jsem jej svedl do hrobu s těmi, kteříž sstupují do jámy. nad čímž se potěšila na zemi dole všecka dříví eden, což výborného a dobrého jest na libánu, vše což zapojeného jest vodou.

"i ti, kafarnaume! zar æeš se do neba uzvisiti? do u podzemlje æeš se strovaliti! doista, da su se u sodomi zbila èudesa koja su se dogodila u tebi, ostala bi ona do danas.
a ty kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. nebo kdyby v sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnešního dne.