Şunu aradınız:: nostros (Latince - Çekçe)

et nos vobis adnuntiamus ea quae ad patres nostros repromissio facta es
a my vám zvěstujeme to zaslíbení, které se stalo otcům, že jest je již bůh naplnil nám synům jejich, vzkřísiv ježíše;

sicut locutus est ad patres nostros abraham et semini eius in saecul
(jakož mluvil k otcům našim, k abrahamovi a semeni jeho) na věky.

converte nos domine ad te et convertemur innova dies nostros sicut a principi
obrať nás, ó hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

et nunc in spe quae ad patres nostros repromissionis facta est a deo sto iudicio subiectu
a nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od boha, teď stojím, soudu jsa poddán,

inluminare his qui in tenebris et in umbra mortis sedent ad dirigendos pedes nostros in viam paci
aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

et erant qui dicerent agros nostros et vineas et domos nostras opponamus et accipiamus frumentum in fam
jiní opět pravili: pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto.

et contemplare vultus nostros et vultus puerorum qui vescuntur cibo regio et sicut videris facies cum servis tui
a potom nechť se spatří před tebou tváře naše a tváře mládenců, kteříž jídají pokrm z stolu královského, a jakž uhlédáš, učiň s služebníky svými.

vere languores nostros ipse tulit et dolores nostros ipse portavit et nos putavimus eum quasi leprosum et percussum a deo et humiliatu
ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od boha, i strápen.

deus plebis israhel elegit patres nostros et plebem exaltavit cum essent incolae in terra aegypti et in brachio excelso eduxit eos ex e
bůh lidu tohoto izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní.

sitivit ergo populus ibi pro aquae penuria et murmuravit contra mosen dicens cur nos exire fecisti de aegypto ut occideres et nos et liberos nostros ac iumenta sit
i žíznil tu lid pro nedostatek vod, a reptal na mojžíše a mluvil: proč jsi vyvedl nás z egypta, abys mne s syny i dobytky mými žízní zmořil?

et statuit sermones suos quos locutus est super nos et super principes nostros qui iudicaverunt nos ut superducerent in nos malum magnum quale numquam fuit sub omni caelo secundum quod factum est in hierusale
pročež splnil slovo své, kteréž mluvil proti nám a proti soudcům našim, kteříž nás soudili, a uvedl na nás toto zlé veliké, jehož se nestalo pode vším nebem, jakéž se stalo v jeruzalémě.

dominus deus noster ipse eduxit nos et patres nostros de terra aegypti de domo servitutis fecitque videntibus nobis signa ingentia et custodivit nos in omni via per quam ambulavimus et in cunctis populis per quos transivimu
nebo hospodin bůh náš onť jest, kterýž vyvedl nás i otce naše z země egyptské, z domu služebnosti, a kterýž činil před očima našima znamení ta veliká, a choval nás na vší cestě, po níž jsme šli, a mezi všemi národy, skrze něž jsme prošli.

et ait ad omnem coetum israhel si placet vobis et a domino deo nostro egreditur sermo quem loquor mittamus ad fratres nostros reliquos in universas regiones israhel et ad sacerdotes et levitas qui habitant in suburbanis urbium ut congregentur ad no
a řekl david všemu shromáždění izraelskému: jestliže se vám líbí, a jestli to od hospodina boha našeho, rozešleme posly k bratřím našim pozůstalým do všech zemí izraelských, a též kněžím a levítům do měst a předměstí jejich, a nechť se shromáždí k nám,

nunc itaque deus noster deus magne fortis et terribilis custodiens pactum et misericordiam ne avertas a facie tua omnem laborem qui invenit nos reges nostros principes nostros et sacerdotes nostros prophetas nostros et patres nostros et omnem populum tuum a diebus regis assur usque in diem han
nyní tedy, ó bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů králů assyrských, až do tohoto dne,