Şunu aradınız:: intratekalno (Slovence - Çekçe)

intratekalno
intratekální

samo za intratekalno uporabo
pouze pro intratekální podání

intratekalno zdravljenje limfomatoznega meningitisa.
intratekální léčba lymfomatózní meningitidy.

zdravilo depocyte naj bi se vbrizgavalo intratekalno.
přípravek depocyte byl určen k podávání formou intratekální injekce.

z intratekalno uporabo je lahko povezan tudi infekcijski meningitis.
intratekální podávání léku může vyvolat infekční meningitidu.

učinkovitost intratekalno apliciranega zikonotida je bila opazna v vseh skupinah.
Účinnost intratekálně podávaného zikconotidu byla zjevná u všech skupin.

z intratekalno apliciranim zikonotidom so bile izvedene tri placebo kontrolirane študije.
byly provedeny tři placebem kontrolované klinické studie intratekálně podávaného zikonotidu.

med intratekalno uporabljenim zdravilom depocyte in drugimi zdravili niso bile ugotovljene interakcije.
interakce mezi intratekálně podávaným depocyte a dalšími léčivými přípravky nebyly dosud jednoznačně stanoveny.

sočasnega zdravljenje z intratekalno kemoterapijo ali kraniospinalnim obsevanjem ali obojim zato ne priporočamo.
riziko neurologických nežádoucích účinků je potenciálně vyšší u pacientů, kterým byla podávána nebo jsou současně podávána cytostatika intratékálně nebo kteří podstoupili kraniospinální ozařování (viz bod 4. 2 - úprava dávky), a proto se současné podávání cytostatik intratékálně a/ nebo kraniospinální ozařování nedoporučuje.

učinkovitost intratekalno aplicirnega zikonotida v študiji 301 je bila nižja kot v prejšnjih dveh kratkoročnih študijah.
Účinnost intratekálně podávaného zikonotidu byla nižší než u předchozích dvou krátkodobých studií.

v glavni študiji so preučevali 35 bolnikov in primerjali intratekalno dajanje zdravila depocyte s standardno obliko citarabina.
hlavní studie byla provedena na 35 pacientech a srovnávala intratekální způsob podání přípravku depocyte s podáním standardního přípravku cytarabin.

zikonotid je kontraindiciran v kombinaciji z intratekalno obliko kemoterapije (glejte poglavje 4. 5).
zikonotid je kontraindikován v kombinaci s it chemoterapií (viz bod 4. 5).

v enomesečni fazi začetnega zdravljenja so intratekalno prejemali 50 mg depocyta vsaka 2 tedna in 50 mg neinkapsuliranega citarabina dvakrat tedensko.
během jednoměsíčního indukčního stadia léčby byl depocyte podáván intratekálně v 50 mg dávkách vždy po 2 týdnech; nezapouzdřený cytarabin byl podáván v dávkách po 50 mg dvakrát týdně.

zikonotid je namenjen zdravljenju hude, kronične bolečine pri bolnikih, ki potrebujejo intratekalno (it) analgezijo.
zikonotid je indikován k léčbě silné, chronické bolesti u pacientů, kteří vyžadují intratekální (it) analgezii.

zdravilo depocyte se vbrizga naravnost v živčni sistem, v prostor med ovojnice hrbtenjače in možganov (intratekalno vbrizgavanje).
podává se injekčně přímo do nervového systému, do prostoru mezi výstelku míchy a mozku (formou intratekální injekce).

v njih so zdravilo depocyte primerjali z zdravilom metotreksat (prav tako zdravilo proti raku), obe zdravili pa sta bili dajani intratekalno.
depocyte byl srovnáván s metotrexátem (jiným přípravkem na léčbu rakoviny), přičemž oba přípravky byly podávány intratekálně.

pri bolnikih, ki prenehajo dobivati opiate intratekalno, je potrebno intratekalni infuzijski odmerek opiatov zmanjševati postopoma tekom več tednov in jih zamenjati s farmakološko ekvivalentnim odmerkom peroralnih opiatov.
u pacientů stahovaných z léčby it opiáty je třeba dávku opiátů podávaných it infúzí postupně snižovat v průběhu několika týdnů a nahradit ji farmakologicky ekvivalentní dávkou opiátů podávaných perorálně.

za intratekalno uporabo citarabina so značilni slabost, bruhanje in huda toksičnost osrednjega živčevja vključno s slepoto, mielopatijo in drugimi nevrotoksičnimi učinki, ki včasih povzročijo tudi stalni nevrološki primanjkljaj.
jsou známy případy, kdy intratekálně podávaný cytarabin vyvolával nevolnost, zvracení a závažnou toxicitu centrálního nervového systému vedoucí až k oslepnutí, myelopatii a dalším neurologickým důsledkům a někdy i k permanentnímu neurologickému deficitu.

nihče izmed bolnikov, sodelujočih v študiji 301, se ni odzival na zdravljenje z 22 intratekalno kombinacijo analgetikov in njihovi zdravniki so bili mnenja, da se jih 97% ne odziva na trenutno razpoložljivo zdravljenje.
všichni pacienti ve studii 301 neúspěšně podstoupili it terapii kombinací analgetik a jejich lékaři se domnívali, že 97% pacientů bylo rezistentních vůči současným způsobům léčby.

pri zdravljenju limfomatoznega meninigitisa je odmerek za odrasle 50 mg, t. j. ena viala, uporabljena intratekalno (lumbalna punkcija ali intraventrikularno skozi rezervoar ommaya).
při léčbě lymfomatózní meningitidy činí dávka u dospělých 50 mg (jedna injekční lahvička) podávaných intratekálně (lumbální punkcí nebo intraventrikulárně ommayovým rezervoárem).