Şunu aradınız:: èuvao (Sırpça - Çekçe)

uèini milost sluzi svom, da bih živeo i èuvao reè tvoju.
gimel tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

od zapovesti usta njegovih nisam odstupao; èuvao sam reèi usta njegovih više nego svoj užitak.
aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

zato što je avram slušao glas moj i èuvao naredbu moju, zapovesti moje i pravila moja i zakone moje.
protože uposlechl abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých.

i treæi dodje govoreæi: gospodaru! evo tvoja kesa koju sam zavezao u ubrus i èuvao.
a jiný přišel, řka: pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.

ali ovo znajte: kad bi znao domaæin u koje æe vreme doæi lupež, èuvao bi i ne bi dao potkopati kuæu svoju.
toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedalť by podkopati domu svého.

ako li se znalo da je vo pre bio bodaè pa ga nije èuvao gospodar njegov, da da vola za vola, a ubijeni neka bude njemu.
pakli vědíno bylo, že vůl byl trkavý prvé, a nezavřel ho pán jeho: bez výmluvy ať dá vola za vola, a zabitý ať mu zůstane.

i reèe mu: svaki èovek najpre dobro vino iznosi, a kad se opiju onda rdjavije; a ti si èuvao dobro vino dosle.
a řekl mu: každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tehdy to, kteréž horší jest. ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.

a david govoraše: ele sam zaludu èuvao sve što je taj imao u pustinji da mu ništa ne beše nestalo od svega što ima; jer mi vrati zlo za dobro.
(david pak byl řekl: jistě nadarmo jsem ostříhal všeho, což on měl na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré.

jer gospod bog naš, on je izveo nas i oce naše iz zemlje misirske, iz doma ropskog, i on je uèinio pred našim oèima one znake velike, i èuvao nas celim putem kojim idosmo, i po svim narodima kroz koje prodjosmo.
nebo hospodin bůh náš onť jest, kterýž vyvedl nás i otce naše z země egyptské, z domu služebnosti, a kterýž činil před očima našima znamení ta veliká, a choval nás na vší cestě, po níž jsme šli, a mezi všemi národy, skrze něž jsme prošli.

a david reèe aveniru: nisi li ti junak? i ko je kao ti u izrailju? zašto nisi èuvao cara gospodara svog? jer je išao jedan iz naroda da ubije gospodara tvog.
i řekl david abnerovi: zdaliž ty nejsi muž? a kdo jest tobě rovný v izraeli? proč jsi tedy neostříhal krále, pána svého? nebo přišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého.