Şunu aradınız:: knezove (Sırpça - Çekçe)

on sipa sramotu na knezove, i raspasuje junake.
on vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

i sabra sve knezove izrailjeve i sveštenike i levite.
a shromáždil všecka knížata izraelská, i kněží a levíty.

knezove vešaju svojim rukama, ne poštuju lice staraèko.
knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

bolje je uzdati se u gospoda negoli se oslanjati na knezove.
lépe jest doufati v hospodina, nežli naději skládati v knížatech.

ne uzdajte se u knezove, u sina èoveèijeg, u kog nema pomoæi.
nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

on obraæa knezove u ništa, sudije zemaljske èini da su kao taština.
onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,

faraona cara misirskog i sluge njegove i knezove njegove i sav narod njegov,
faraona krále egyptského i služebníky jeho, i knížata jeho, i všecken lid jeho,

on sipa sramotu na knezove, i ostavlja ih da lutaju po pustinji gde nema puteva.
když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

i namestiæu presto svoj u elamu, i istrebiæu odande cara i knezove, govori gospod.
i postavím stolici svou mezi elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví hospodin.

i pokla car vavilonski sinove sedekijine na njegove oèi, i sve knezove judine pokla u rivli.
i zmordoval král babylonský syny sedechiášovy před očima jeho, ano i všecka knížata judská zmordoval v ribla.

maè na haldejce, govori gospod, i na stanovnike vavilonske i na knezove njegove i na mudrace njegove.
meč na kaldejské, dí hospodin, a na obyvatele babylonské, i na knížata jeho i na mudrce jeho.

i stadoše pred mojsija i pred eleazara sveštenika i ped knezove i sav zbor na vratima šatora od sastanka, i rekoše:
a postavily se před mojžíšem a před eleazarem knězem, i před knížaty a vším množstvím, u dveří stánku úmluvy, a řekly:

knezove judine i knezove jerusalimske, dvorane i sveštenike i sav narod ove zemlje, koji prodjoše izmedju polovina onog teleta,
totiž knížata judská a knížata jeruzalémská, komorníci, a kněží, i všecken lid té země, kteříž prošli mezi díly toho telete.

i tobom satrh pastira i stado njegovo, i tobom satrh oraèa i volove njegove ujarmljene, i satrh tobom knezove i vlastelje.
abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho, abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho, abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata.

potom rekoh caru: ako je ugodno caru, da mi se da knjiga na knezove preko reke da me prate dokle ne dodjem u judeju,
zatím řekl jsem králi: vidí-li se za dobré králi, nechť mi dadí listy k vývodám za řekou, aby mne provedli, až bych přišel do judstva,

gospod potre nemilice sve stanove jakovljeve, razvali u gnevu svom gradove kæeri judine, i na zemlju obori, oskvrni carstvo i knezove njegove.
sehltil pán beze vší lítosti všecky příbytky jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její.

i preseli sav jerusalim, sve knezove i sve junake, deset hiljada robova, i sve drvodelje i sve kovaèe, ne osta ništa osim siromašnog naroda po zemlji.
při tom přenesl všecken jeruzalém a všecka knížata i všecky muže udatné, deset tisíců zajatých, i všecky tesaře a kováře. Žádného nezanechal, kromě chaterných lidí země.

vama je u ruke dao gospod knezove madijanske, oriva i ziva; pa šta ja mogoh uèiniti tako kao vi? tada se utiša duh njihov prema njemu kad tako govori.
v ruce vaše dal bůh knížata madianská goréba a zéba, a co jsem já mohl takového učiniti, jako vy? i spokojil se duch jejich k němu, když mluvil ta slova.

opojiæu knezove njegove i mudrace njegove, vojvode njegove i vlastelje njegove i junake njegove, da æe zaspati veènim snom i neæe se probuditi, govori car, kome je ime gospod nad vojskama.
opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest hospodin zástupů.

i posla gospod andjela, koji pobi sve junake i vojvode i knezove u vojsci cara asirskog, te se vrati sa sramotom u svoju zemlju. i kad udje u kuæu svog boga, ubiše ga onde maèem koji izidjoše iz bedara njegovih.
i poslal hospodin anděla, kterýž vyhladil každého udatného i vývodu i kníže v vojště krále assyrského, tak že se s hanbou velikou navrátil do země své. a když všel do chrámu boha svého, ti, kteříž vyšli z života jeho, zamordovali ho tam mečem.