Şunu aradınız:: vike (Sırpça - Çekçe)

sve èinite bez vike i premišljanja.
všecko pak čiňte bez reptání a bez pochybování,

od vike tvojih krmara uskolebaæe se vali morski.
od hřmotu křiku správců tvých zbouří se i vlnobití.

on se smeje vrevi gradskoj, i ne sluša vike nastojnikove.
připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

narodi pobegoše od jake vike, rasejaše se narodi što se ti podiže.
před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.

ti èu glas moj; ne zatiskuj uha svog od uzdisanja mog, od vike moje.
hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

ne zaboravi obesti neprijatelja svojih, vike, koju jednako dižu protivnici tvoji!
nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

od vike neprijateljske i od dosade bezbožnièke; jer dižu na me zlo, i u gnevu gone me.
pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

grade puni vike i vreve, grade veseli! tvoji pobijeni nisu pobijeni maèem niti pogiboše u boju.
město plné hřmotu a hluku, město veselící se? zbití tvoji nejsou zbiti mečem, ani zhynuli v boji.

narodi èuše sramotu tvoju, i vike tvoje puna je zemlja, jer se spotièu junak o junaka, te obojica padaju.
slyšíť národové o zlehčení tvém, a naříkání tvého plná jest země, proto že silný na silném se ustrkuje, tak že spolu zaroveň padají.

ti se dakle ne moli za taj narod, i ne podiži vike ni molbe za njih, i ne govori mi za njih; jer te neæu uslišiti.
ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby, aniž se přimlouvej ke mně; nebo tě nikoli nevyslyším.

od vike esevonske, koja dopre do eleale, podigoše viku do jase, od sigora do oronajima, kao junica od tri godine, jer æe i voda nimrimskih nestati.
více křičeti budou než ezebonští, až do eleale, až do jasa vydávati budou hlas svůj, od ségor až do choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody nimrim vymizejí.