Şunu aradınız:: okršlek (Çekçe - Litvanca)

kdo svěřil jemu zemi? a kdo zpořádal všecken okršlek?
kas jam patikėjo žemę ir kas pavedė jam visatą?

onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
viešpats­priebėga prispaustiesiems, priebėga nelaimės metu.

oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
tamsūs debesys dengia jį, jis nieko nemato vaikščiodamas dangaus skliautu’.

zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí.
tesidžiaugia jūra ir kas joje yra, žemė ir jos gyventojai!

bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země, a budeť upevněn okršlek země, aby se nepohnul.
visa žemė tesudreba prieš jį! tvirtai stovi pasaulis.

a opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: a klanějte se jemu všickni andělé boží.
ir vėl, įvesdamas pirmagimį į pasaulį, jis sako: “tepagarbina jį visi dievo angelai”.

kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.
jis sukūrė žemę savo jėga, savo išmintimi padėjo pasaulio pamatą ir savo supratimu ištiesė dangus.

ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa,
jis savo jėga sukūrė žemę, savo išmintimi padėjo pasaulio pamatą ir savo supratimu ištiesė dangų.

vždyť na to přijde, že se vkoření jákob, zkvetne a zroste izrael, a naplní okršlek zemský ovocem.
ateityje jokūbas vėl įsišaknys, o izraelis žaliuos ir žydės; jie pripildys visą pasaulį savo vaisių.

přistuptež národové, abyste slyšeli, a lidé pozorujte. nechať slyší země i plnost její, okršlek zemský i všeliký plod jeho.
priartėkite, tautos, klausykitės, pagonys, teišgirsta žemė ir visa, kas joje, pasaulis ir visa, kas iš jo kyla.

prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi bůh silný.
pirma, negu buvo sutverti kalnai, žemė ir pasaulis, tu, dieve, esi nuo amžių ir per amžius!

hory se třesou před ním, a pahrbkové se rozplývají, země pak hoří před tváří jeho, i okršlek zemský a všickni, kteříž přebývají na něm.
kalnai svyruoja prieš jį, kalvos tirpsta. Žemė ir visa, kas joje gyvena, dreba jo akivaizdoje.

hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.
viešpats karaliauja. jis apsivilkęs didybe, viešpats susijuosęs stiprybe, taip tvirtai pastatė pasaulį, kad jo niekas nepajudins.

před tváří hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.
viešpaties akivaizdoje, kai jis ateis teisti žemę. jis teis pasaulį teisingai ir tautas savo tiesoje.

a protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti naší přítrž nestala, ale také i veliké bohyně diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kteroužto všecka azia i všecken světa okršlek ctí.
gresia pavojus, kad ne tik nusmuks mūsų amatas, bet kad bus paniekinta didžiosios deivės artemidės šventykla ir žlugs didybė tos, kurią garbina visa azija ir visas pasaulis”.

a navštívím na okršlku země zlost, a na bezbožných nepravost jejich; a káži přestati pýše pyšných, a vysokomyslnost tyranů snížím.
aš bausiu pasaulį dėl jo piktybės, nedorėlius­dėl jų kalčių. aš sustabdysiu puikuolių pasipūtimą ir pažeminsiu baisiųjų išdidumą.