Şunu aradınız:: absolonovi (Çekçe - Sırpça)

i líbila se ta řeč absolonovi i všechněm starším izraelským.
i to se uèini dobro avesalomu i svim starešinama izrailjevim.

srozuměv pak joáb syn sarvie, že by naklonilo se srdce královo k absolonovi,
a joav sin serujin opazi da se srce carevo obratilo k avesalomu.

potom žádal david vyjíti k absolonovi, nebo již byl oželel smrti amnonovy.
potom zažele car david otiæi k avesalomu, jer se uteši za amnonom što pogibe.

v tom přišel posel k davidovi, řka: srdce izraelských obrátilo se po absolonovi.
tada dodje glasnik k davidu i reèe: srce izrailju prista za avesalomom.

a protož rozbili absolonovi stan na paláci. i všel absolon k ženinám otce svého před očima všeho izraele.
tada razapeše avesalomu šator na krovu, i avesalom leže s inoèama oca svog na vidiku svemu izrailju.

zrodili se pak absolonovi tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo támar, kteráž byla žena vzezření krásného.
i rodiše se avesalomu tri sina i jedna kæi, kojoj beše ime tamara, i ona beše lepa.

a když přišel chusai architský, přítel davidův k absolonovi, řekl chusai absolonovi: Živ buď král, živ buď král.
a kad husaj arhijanin prijatelj davidov dodje k avesalomu, reèe husaj avesalomu: da živi car! da živi car!

i stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce absolonovi v balazor, jenž jest podlé efraim, že pozval absolon všech synů královských.
a posle dve godine kad se strižahu ovce avesalomove u val-asoru, koji je kod jefrema, on pozva sve sinove careve.

i učinili amnonovi služebníci absolonovi, jakž jim byl přikázal absolon. pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli.
i uèiniše s amnonom sluge avesalomove kako im zapovedi avesalom. tada ustaše svi sinovi carevi i pojahaše svak svoju mazgu i pobegoše.

a nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: proč jsi to učinil? nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po absolonovi.
i otac ga nikada ne nakara, niti mu reèe: zašto radiš tako? a on beše vrlo lep, i mati ga rodi iza avesaloma.

přikázal pak král joábovi a abizai a ittai, řka: zacházejtež mi pěkně s synem absolonem. a všecken lid slyšel, když přikazoval král všechněm hejtmanům o absolonovi.
i zapovedi car joavu i avisaju i itaju, i reèe: Èuvajte mi dete avesaloma. i sav narod èu kako car zapovedi svim vojvodama za avesaloma.

a však uzřel je služebník, a oznámil absolonovi. pročež odšedše oba rychle, vešli do domu muže v bahurim, kterýž měl studnici na dvoře svém. i spustili se do ní.
ali ih vide jedan momak, te kaza avesalomu; a oni obojica brže otidoše, i dodjoše u vaurim u kuæu jednog èoveka koji imaše na dvoru studenac, te se spustiše u nj.

i řekl král absolonovi: nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. a ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu.
ali car reèe avesalomu: nemoj, sine, nemoj da idemo svi, da ti ne budemo na tegotu. i premda navaljivaše, opet ne hte iæi, nego ga blagoslovi.

( absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském; nebo byl řekl: nemám syna, aby zůstala pamět jména mého. protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo absolonovo až do dnešního dne.)
avesalom pak beše podigao sebi spomenik za života u dolini carskoj; jer govoraše: nemam sina, da se saèuva spomen imenu mom. i nazva onaj spomenik svojim imenom, koji se zove mesto avesalomovo do današnjeg dana.