Şunu aradınız:: pohostinu (Çekçe - İngilizce)

ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu.
when ye were but few, even a few, and strangers in it.

jestliže bude pohostinu u tebe příchozí v zemi vaší, nečiňte jemu křivdy.
and if a stranger sojourn with thee in your land, ye shall not vex him.

utekli pak byli berotští do gittaim, a byli tam pohostinu až do toho dne.
and the beerothites fled to gittaim, and were sojourners there until this day.)

ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
when they were but a few men in number; yea, very few, and strangers in it.

běda mně, že pohostinu býti musím v mešech, a přebývati v saláších cedarských.
woe is me, that i sojourn in mesech, that i dwell in the tents of kedar!

29 i utekl mojžíš pro ta slova a bydlil pohostinu v zemi madianské, a tam zplodil dva syny.
29 then fled moses at this saying, and was a stranger in the land of madian, where he begat two sons.

4 k tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, že jim dám zemi kananejskou, zemi putování jejich, v níž pohostinu byli.
4 and i have also established my covenant with them, to give them the land of canaan , the land of their pilgrimage, wherein they were strangers.

vstavši tedy žena, učinila vedlé řeči muže božího, a odešla s čeledí svou, a bydlila pohostinu v zemi filistinských sedm let.
and the woman arose, and did after the saying of the man of god: and she went with her household, and sojourned in the land of the philistines seven years.

17 bůh lidu tohoto izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní.
17 the god of this people of israel chose our fathers, and exalted the people when they dwelt as strangers in the land of egypt , and with an high arm brought he them out of it.

10 byl pak hlad v té zemi; protož sstoupil abram do egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi.
10 and there was a famine in the land: and abram went down into egypt to sojourn there; for the famine was grievous in the land.

8 nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich bohem.
8 and i will give unto thee, and to thy seed after thee, the land wherein thou art a stranger, all the land of canaan , for an everlasting possession; and i will be their god.

Řekl tedy bůh abramovi: to zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let.
and he said unto abram, know of a surety that thy seed shall be a stranger in a land that is not theirs, and shall serve them; and they shall afflict them four hundred years;

13 Řekl tedy bůh abramovi:to zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let.
13 and he said unto abram, know of a surety that thy seed shall be a stranger in a land that is not their's, and shall serve them; and they shall afflict them four hundred years;

10 a kdož by koli z domu izraelského aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi nimi, jedl jakou krev: postavím tvář svou proti člověku tomu, a vyhladím jej z prostředku lidu jeho.
10 and whatsoever man there be of the house of israel , or of the strangers that sojourn among you, that eateth any manner of blood; i will even set my face against that soul that eateth blood, and will cut him off from among his people.

a přikázal jim, řka: takto povězte pánu mému ezau: totoť vzkazuje služebník tvůj jákob: u lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.
and he commanded them, saying, thus shall ye speak unto my lord esau; thy servant jacob saith thus, i have sojourned with laban, and stayed there until now:

20 tedy volal k hospodinu a řekl: hospodine bože můj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umořil syna jejího?
20 and he cried unto the lord, and said, o lord my god, hast thou also brought evil upon the widow with whom i sojourn, by slaying her son?

13 když pak vyvedl mne bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí:toto mi dobrodiní učiníš:na každém místě, kamž půjdeme, prav o mně:bratr můj jest.
13 and it came to pass, when god caused me to wander from my father's house, that i said unto her, this is thy kindness which thou shalt shew unto me; at every place whither we shall come, say of me, he is my brother.