Sie suchten nach: polja (Serbisch - Tschechisch)

seju polja, sade vinograde i sabiraju letinu.
kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

koji spušta dažd na zemlju i šalje vodu na polja;
kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

jednom jakov skuva jelo, a isav dodje iz polja umoran.
uvařil pak jákob krmičku. tedy ezau přišel z pole zemdlený,

još ne beše naèinio zemlje ni polja ni poèetka prahu vasiljenskom;
ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

još drugi govorahu, da uzajmimo novaca na polja svoja i vinograde za danak carski.
jiní ještě pravili: musíme vypůjčiti peněz, abychom dali plat králi, na svá pole i vinice své,

ostavlja li sneg livanski sa stene moja polja? ostavljaju li se vode studene, koje teku?
zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou libánskou z skály? zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?

a gospod uèini po reèi mojsijevoj; i pocrkaše žabe, i oprostiše ih se kuæe i sela i polja.
i učinil hospodin podlé slova mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí.

i nateraše nekog simona iz kirine, oca aleksandrovog i rufovog, koji idjaše iz polja, da mu ponese krst.
i přinutili nějakého Šimona cyrenenského, pomíjejícího je, (kterýž šel z pole, otce alexandrova a rufova,) aby vzal kříž jeho.

i kad ga povedoše, uhvatiše nekog simona kirinca koji idjaše iz polja, i metnuše na njega krst da nosi za isusom.
a když jej vedli, chytivše Šimona nějakého cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za ježíšem.

koji pak od vas kad ima slugu koji ore ili èuva stoku pa kad dodje iz polja, kaže mu: hodi brzo i sedi za trpezu?
nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: pojď a seď za stůl?

i posla car asirski ravsaka iz lahisa u jerusalim k caru jezekiji s velikom vojskom; i on stade kod jaza gornjeg jezera na putu kod polja beljarevog.
i poslal král assyrský rabsaka z lachis do jeruzaléma k králi ezechiášovi s vojskem velikým. kterýž se postavil u struhy rybníka hořejšího, při silnici pole valchářova.

i nesta radosti i veselja s polja rodnog, u vinogradima se ne peva ni podvikuje, vina u kacama ne gazi gazilac; uèinih kraj pesmama.
a přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. takž i já provyskování přestávám.

a kad magarica vide andjela gospodnjeg gde stoji na putu s golim maèem u ruci, svrnu magarica s puta i podje preko polja. a valam je stade biti da je vrati na put.
a když uzřela oslice anděla hospodinova, an stojí na cestě, a meč jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. i bil ji balám, aby ji navedl zase na cestu.

a kad dodjoše sinovi jakovljevi iz polja i èuše šta je bilo, žao bi ljudima vrlo i razgneviše se veoma, što uèini sramotu izrailju obležav kæer jakovljevu, kako ne bi valjalo èiniti.
a v tom synové jákobovi přišli s pole; a uslyšavše o tom, bolestí naplněni jsou muži ti, a rozhněvali se velmi, proto že hanebnou věc učinil v izraeli, ležav se dcerou jákobovou, čehož činiti nenáleželo.

i reèe sluzi: ko je onaj èovek što ide preko polja pred nas? a sluga reèe: ono je gospodar moj. i ona uze pokrivalo i pokri lice.
(nebo řekla byla služebníku: kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? odpověděl služebník: to jest pán můj.) i vzala rouchu, a přistřela se.

dokle æe tužiti zemlja, i trava svega polja sahnuti sa zloæe onih koji žive u njoj? nesta sve stoke i ptica, jer govore: ne vidi kraja našeg.
dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? nebo říkají: nevidíť bůh skončení našeho.

a telo je naše kao telo braæe naše, sinovi naši kao njihovi sinovi i eto treba da damo sinove svoje i kæeri svoje u roblje, i neke kæeri naše veæ su robinje, a mi ne možemo ništa, jer polja naša i vinograde naše drže drugi.
ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. a však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní.

zaustavi se voda što je tekla odozgo, i stade u jednu gomilu vrlo nadaleko, kod grada adama, koji je kraj zaretana; a što je teklo dole u more kraj polja, more slano, oteèe sasvim; i narod prelažaše prema jerihonu.
Že se zastavily vody, kteréž s hůry přicházely, a shrnuly se v hromadu jednu velmi daleko od adam města, kteréž leží k straně sartan, kteréž pak odcházely k moři dolů, k moři slanému sešly a sběhly, a lid přešel naproti jerichu.