Sie suchten nach: visina (Serbisch - Tschechisch)

navrh visina, na putu, na rasputicama stoji,
na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

posla devojke svoje, te zove svrh visina gradskih:
a poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

visina nebu i dubina zemlji i srce carevima ne može se dosegnuti.
vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

napajaš gore s visina svojih, plodovima dela tvojih siti se zemlja.
kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

da bi mu visina doprla do neba, i glava se njegova dotakla oblaka,
byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

ali visina ne oboriše; narod još prinošaše žrtve i kadjaše na visinama.
toliko poněvadž výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech.

da biste mogli razumeti sa svima svetima šta je širina i dužina i dubina i visina,
abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všemi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost,

prekrasna je visina, uteha svoj zemlji gora sion, na severnoj strani njenoj grad cara velikog.
veliký jest hospodin, a převelmi chvalitebný v městě boha našeho, na hoře svatosti své.

drvo beše veliko i jako, i visina mu dosezaše do neba, i vidjaše se do kraja sve zemlje.
volal ze vší síly, a tak pravil: podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho.

tada æe se ponositost ljudska ugnuti i visina se ljudska poniziti, i gospod æe sam biti uzvišen u onaj dan.
a sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude hospodin sám v ten den,

jer æe se zacelo zbiti šta je oglasio po reèi gospodnjoj za oltar vetiljski i za sve kuæe visina koje su po gradovima samarijskim.
neboť se jistě stane to, což ohlásil slovem hospodinovým proti oltáři, kterýž jest v bethel, a proti všechněm domům výsostí, kteréž jsou v městech samařských.

a utvara glave moje na postelji mojoj beše: videh, gle, drvo usred zemlje, i visina mu velika.
viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv,

zato otide car u gavaon da onde prinese žrtvu, jer to beše velika visina; i solomun prinese hiljadu žrtava paljenica na onom oltaru.
protož šel král do gabaon, aby tam obětoval; ta výsost zajisté byla největší. tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři.

ali naèiniše sebi svaki narod svoje bogove, i pometaše ih u kuæe visina, koje behu naèinili samarjani, svaki narod u svojim gradovima u kojima življahu.
a však nadělali sobě jeden každý národ bohů svých, kteréž stavěli v domě výsostí, jichž byli nadělali samařští, jeden každý národ v městech svých, v nichž bydlili.

i pokla sve sveštenike visina, koji behu onuda, na oltarima, i sažeže kosti ljudske na njima; potom se vrati u jerusalim.
zbil také všecky kněží výsostí, kteříž tu byli, na oltářích, a pálil kosti lidské na nich. potom navrátil se do jeruzaléma.

i grad na èetiri ugla stoji, i dužina je njegova tolika kolika i širina. i izmeri grad trskom na dvanaest hiljada potrkališta: dužina i širina i visina jednaka je.
položení města toho čtverhrané jest, jehož dlouhost tak veliká jest jako i širokost. i změřil to město třtinou a vyměřil dvanácte tisíců honů; dlouhost pak jeho, i širokost, i vysokost jednostejná jest.

jer osme godine carovanja svog, dok još beše dete, poèe tražiti boga davida oca svog; a dvanaeste godine poèe èistiti judeju i jerusalim od visina i od lugova i od likova rezanih i livenih.
léta zajisté osmého kralování svého, když ještě mládenček byl, počal hledati boha davida otce svého, dvanáctého pak léta počal vyčišťovati judy a jeruzaléma od výsostí, hájů, rytin a slitin.

i povika put oltara reèju gospodnjom govoreæi: oltare! oltare! ovako veli gospod: evo, rodiæe se sin domu davidovom po imenu josija, koji æe na tebi klati sveštenike visina, koji kade na tebi, i ljudske æe kosti spaliti na tebi.
i zvolal proti oltáři slovem hospodinovým, řka: oltáři, oltáři, toto praví hospodin: hle, syn narodí se domu davidovu, jménem joziáš, kterýž obětovati bude na tobě kněží výsostí, jenž zapalují kadidlo na tobě; i kosti lidské páliti budou na tobě.