Results for plinius translation from Czech to French

plinius
pline

plinius je považoval za nejlepší ze všech italských oliv.
pline les considérait comme les meilleures olives d'italie.

pěstování olivovníku na území provincie piceno se datuje od jeho vysazení na italském poloostrově féničany a Řeky. k vyšlechtění stolní odrůdy, dnes známé jako "ascolana tenera" došlo během staletí působením člověka, a již v dobách starých Římanů byla tato odrůda tak známá a ceněná, že byla označována jako "picenae" a později "ascolana". marsialis v jednom satirickém epigramu kritizuje jistého mancina za nekultivovanost jeho hostin, u nichž zdůrazňuje, mezi dalšími chybějícími vybranými pokrmy, nepřítomnost oliv z provincie piceno, zatímco v jiném epigramu naznačuje, že tyto olivy povzbuzují chuť k jídlu. podle tvrzení méně významného latinského autora v epické básni "la puniche" bylo na území picena ve starověku vysázeno mnoho olivových hájů. k poznání oliv, které byly v té době přiváženy z této provincie do Říma, stačilo jen říci olivy "picenae" (olivy z okolí picena). plinius je považoval za nejlepší ze všech italských oliv. nelze se domnívat, že by se olivy známé jako "picenae" mohly zaměnit s jinými stolními odrůdami oliv, protože columella ve svém pojednání o zemědělství přesně popisuje deset odrůd stolních oliv, mezi nimi i olivy z provincie picena. následně benediktinským mnichům, kteří pěstovali olivy vděčíme za racionalizaci agronomických metod u olivovníků; byli také prvními, kdo začal nakládat olivy za použití "louhu", zásaditého roztoku získaného rozpuštěním jednoho dílu páleného vápna se 4 – 5 díly dřevěného popela ve vodě. nevydané spisy z archívu benediktinských mnichů pocházející z doby před rokem 1500 poskytují poznatky o pěstování, sklizni a využití stolních oliv z provincie ascoli piceno. dokumenty z té doby popisují metody úpravy oliv, zpracování na bázi vápna a drasla a následně soli kvůli konzervování. někteří autoři popisují sběr oliv na tomto území, jejich zpracování a úpravu těch, které byly po vyloupnutí pecky nazývány "židovky", protože zůstaly bez duše; takové olivy lze považovat za skutečné předchůdce plněných oliv.
la culture de l'olive sur le territoire du piceno remonte aux origines de son introduction dans la péninsule par les phéniciens et les grecs. la variété de table, connue aujourd'hui comme la variété "ascolana tenera", est le résultat d'un travail de sélection accompli par l'homme au fil des siècles et dès l'antiquité elle était connue et appréciée des romains sous le nom de "picenae" avant qu'elle ne revête le nom d'"ascolana". martial, dans un épigramme satyrique, se moque d'un dénommé mancino pour l'absence de raffinement de ses banquets dans lesquels il note l'absence d'un certains nombre de mets exquis, notamment des olives "picenae", tandis que, dans un autre épigramme, il vante les vertus apéritives de cette variété d'olive. dans l'antiquité, le territoire du piceno devait être couvert de riches plantations d'olivier si l'on se réfère à un auteur latin mineur, auteur d'un poème épique intitulé "la punique". a cette époque, le seul nom d'"olivae picenae" suffisait à évoquer à rome les olives originaires de cette province. pline les considérait comme les meilleures olives d'italie. il est difficile de croire que le nom de picenae couvrait d'autres variétés d'olive de table au vu du traité de l'agriculture de columella qui cite dix variétés d'olives de table dont la variété "picenae". par la suite, le mérite revient aux moines bénédictins olivétains d'avoir rationalisé les pratiques agronomiques appliquées aux oliviers, ayant été les premiers à traiter les olives à la lessive — "ranno" — liquide alcalin obtenu par dissolution dans de l'eau d'une partie de chaux vive et de 4 à 5 parties de cendre de bois. des cartes inédites provenant des archives des moines bénédictins fournissent des informations antérieures au xivème siècle sur la culture, la cueillette et l'élaboration des olives de table dans la province d'ascoli piceno. les méthodes de préparation des olives prévoyaient, comme le montrent des documents de cette époque, un traitement à base de chaux et de potasse, suivi d'une salaison pour la conservation. certains auteurs décrivent la récolte des olives dudit territoire, leur traitement et leur préparation. une fois dénoyautées, elle étaient appelées "juives" car sans âme, anima désignant aussi le noyau d'un fruit en italien, ces olives pouvant être considérées comme les ancêtres des olives farcies.