Results for nekultivovanost translation from Czech to Spanish

pěstování olivovníku na území provincie piceno se datuje od jeho vysazení na italském poloostrově féničany a Řeky. k vyšlechtění stolní odrůdy, dnes známé jako "ascolana tenera" došlo během staletí působením člověka, a již v dobách starých Římanů byla tato odrůda tak známá a ceněná, že byla označována jako "picenae" a později "ascolana". marsialis v jednom satirickém epigramu kritizuje jistého mancina za nekultivovanost jeho hostin, u nichž zdůrazňuje, mezi dalšími chybějícími vybranými pokrmy, nepřítomnost oliv z provincie piceno, zatímco v jiném epigramu naznačuje, že tyto olivy povzbuzují chuť k jídlu. podle tvrzení méně významného latinského autora v epické básni "la puniche" bylo na území picena ve starověku vysázeno mnoho olivových hájů. k poznání oliv, které byly v té době přiváženy z této provincie do Říma, stačilo jen říci olivy "picenae" (olivy z okolí picena). plinius je považoval za nejlepší ze všech italských oliv. nelze se domnívat, že by se olivy známé jako "picenae" mohly zaměnit s jinými stolními odrůdami oliv, protože columella ve svém pojednání o zemědělství přesně popisuje deset odrůd stolních oliv, mezi nimi i olivy z provincie picena. následně benediktinským mnichům, kteří pěstovali olivy vděčíme za racionalizaci agronomických metod u olivovníků; byli také prvními, kdo začal nakládat olivy za použití "louhu", zásaditého roztoku získaného rozpuštěním jednoho dílu páleného vápna se 4 – 5 díly dřevěného popela ve vodě. nevydané spisy z archívu benediktinských mnichů pocházející z doby před rokem 1500 poskytují poznatky o pěstování, sklizni a využití stolních oliv z provincie ascoli piceno. dokumenty z té doby popisují metody úpravy oliv, zpracování na bázi vápna a drasla a následně soli kvůli konzervování. někteří autoři popisují sběr oliv na tomto území, jejich zpracování a úpravu těch, které byly po vyloupnutí pecky nazývány "židovky", protože zůstaly bez duše; takové olivy lze považovat za skutečné předchůdce plněných oliv.
el cultivo del olivo en el territorio de piceno se remonta a los albores de su introducción en la península itálica por los fenicios y los griegos. la selección de la variedad de mesa, hoy conocida como "ascolana tenera" (ascolana tierna), ha sido realizada por el hombre durante siglos y ya en los tiempos de los antiguos romanos era conocida y apreciada como "picenae" y a continuación como "ascolana". en un epigrama satírico, marcial critica a un tal mancino por la vulgaridad de sus banquetes en los que, entre las distintas exquisiteces que faltaban, subraya la ausencia de aceitunas picenae, mientras que, en otro epigrama, clasifica a las aceitunas picenas como estimulantes del apetito. en la antigüedad, el territorio piceno debía de estar cubierto de ricas plantaciones de olivos según lo que afirma un autor latino menor en el poema épico "la púnica". en aquella época, bastaba decir "olivae picenae" para indicar las aceitunas que llegaban a roma de aquella provincia. plinio consideraba que eran las mejores de todas las aceitunas de italia. no es probable que el nombre de picenae incluyera otras variedades de aceitunas de mesa ya que hay testimonios precisos en el tratado de agricultura de columella que señalan diez variedades de aceitunas de mesa, entre las cuales se encuentra la picena. más adelante, gracias a los monjes benedictinos olivetanos se racionalizaron las prácticas agronómicas de los olivos y fueron ellos los primeros que sometieron a las aceitunas a un tratamiento en el que utilizaban el "ranno", un líquido alcalino obtenido mediante la disolución en agua de una parte de cal viva con cuatro o cinco partes de cenizas de madera. mapas inéditos procedentes del archivo de los monjes benedictinos proporcionan noticias anteriores al año 1500 sobre el cultivo, recogida y utilización de las aceitunas de mesa en la zona de ascoli piceno. los métodos de preparación de las aceitunas, según documentos procedentes de aquella época, consistían en un tratamiento a base de cal y potasio, seguido de sal para su conservación. algunos autores describen la recogida de las aceitunas de ascoli piceno, su tratamiento y la preparación de aquellas a las que, una vez eliminado el hueso, se denominaba "judías" por no tener alma; esas aceitunas pueden considerarse como las verdaderas precursoras de las aceitunas rellenas.