Usted buscó: dolmen (Checo - Italiano)

dolmen
dolmen

spolehněte se. budu mlčet jako dolmen.
- contate sulla mia discrezione.

je tu starověký keltský pohřební dolmen. 4000 let starý.
c'è un antico dolmen funerario celtico... vecchio di 4000 anni.

"...a ten dolmen se nachází jen kousek od domu packieho bonnera, irského brankáře."
e... il dolmen è vicinissimo alla casa del portiere... della nazionale, packie bonner.

souvislost: důkazy o konzumaci vepřového masa obyvateli regionu baixo alentejo byly objeveny zejména v nalezištích z doby bronzové, nacházejících se v blízkosti dolmenů a jiných megalitických památek. konzumace tohoto masa v regionu je rovněž doložena ve 4. stol. př. n. l., v době keltské nadvlády. tyto národy významně přispěly k obohacení stravovacích zvyklostí v oblasti baixo alentejo. později se konzumace vepřového masa zvýšila po dobytí regionu Římany. ti se zde setkali s novými prvky: prasata byla krmena žaludy a při výrobě potravin se používaly aromatické byliny. v prvním tisíciletí n. l. dochází k muslimským invazím. zákazy vyplývající z koránu však neměly na místní zvyklosti vliv. k rozvoji místní kuchyně významně přispěla skutečnost, že se začalo používat koření. existují četné zmínky o prasatech krmených žaludy z dubových hájů, jejichž maso bylo v regionu nejčastěji konzumováno, a to buď čerstvé, nebo konzervované. zvířata byla chována v extenzívním režimu a někdy v obecních vepřínech, které až donedávna v regionu alentejo existovaly. v gastronomii tohoto regionu tak má vepřové maso, od starověku až dodnes, své nezastupitelné místo. potřeba uchovat vepřové maso po celý rok vedla k rozvoji uzenářského umění, jehož příkladem je paio de beja. spojení paio de beja s regionem tedy vyplývá ze tří základních prvků: použité maso pochází ze zvířete místní rasy; toto zvíře je chováno na místních pastvinách; maso je zpracováno specifickým způsobem a použité koření, výsledná podoba a senzorické vlastnosti odlišují paio de beja od ostatních uzenářských produktů regionu alentejo.
legame: testimonianze del consumo di carne suina nell'alimentazione umana sono state trovate nel basso alentejo in vestigia che risalgono all'età del bronzo, in prossimità di dolmen e di altri monumenti megalitici. il consumo di questa carne nella regione è comprovato anche nel secolo iv a.c., durante un periodo di dominazione celtica. i celti contribuirono infatti in misura determinante alla diversificazione delle abitudini alimentari nel basso alentejo. più tardi, il consumo di carne suina si rafforzò ulteriormente a contatto della tradizione romana, all'epoca in cui i romani conquistarono la regione; in essa questi colonizzatori scoprirono alcuni aspetti innovativi: l'alimentazione dei suini a base di ghiande e l'utilizzo di piante aromatiche locali nella confezione di alimenti. durante il primo millennio d.c. si assiste al fenomeno delle invasioni musulmane. i divieti del corano non sembrano tuttavia aver inciso sulle abitudini locali. contributo significativo di questa epoca è senz'altro l'introduzione di spezie nell'arte culinaria locale. nel corso dei secoli numerosi sono i riferimenti alla presenza di suini nutriti con ghiande dei querceti (montado), le cui carni, fresche o conservate, sono quelle maggiormente consumate nella regione. gli animali vivevano in regime estensivo e talvolta, in modo complementare, in recinti comuni chiamati%quot%adúas%quot%, ancora presenti fino a pochi anni fa nelle terre alentejane. il maiale, quindi, ha sempre rivestito grandissima importanza nella gastronomia alentejana, dall'antichità fino ai giorni nostri. la necessità di conservare la carne suina per tutto l'anno ha contribuito in larga misura al diffondersi dell'arte della salumeria di cui il paio de beja è un esempio di rilievo. in sintesi, il legame del paio de beja con la regione si basa su tre elementi fondamentali: le carni utilizzate provengono da animali di razza autoctona della regione; questi animali sono allevati nei querceti della regione; le carni sono preparate in base ad un metodo particolare, con condimenti, forma di presentazione e caratteristiche sensoriali che lo differenziano dagli altri prodotti della salumeria dell'alentejo.