Usted buscó: mrákota (Checo - Serbio)

nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
savi nebesa i sidje; a mrak beše pod nogama njegovim.

oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho.
oblak je i mrak oko njega; blagost i pravda podnožje prestolu njegovom.

cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
a put je bezbožnièki kao mrak, ne znaju na šta æe se spotaknuti.

zdali není tmy a ne světla den hospodinův, v němž není blesku, ale mrákota?
nije li dan gospodnji mrak, a ne videlo? i tama, bez svetlosti?

tiť jsou studnice bez vody, a mlhy vichrem zbouřené, jimžťo mrákota tmy chová se na věčnost.
ovo su bezvodni izvori, i oblaci i magle koje progone vetrovi, za koje se èuva mrak tamni vavek.

když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
kad se dobru nadah, dodje mi zlo; i kad se nadah svetlosti, dodje mrak.

buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech.
a kad pogleda na zemlju, a to nevolja i mrak i teška muka, i on zagnan u tamu.

vzteklé vody mořské, vymítajíce jako pěny svou mrzkost, hvězdy bludné, jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost.
besni valovi morski, koji se pene svojim sramotama, zvezde lažne, kojima se èuva mrak veène tame.

nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude.
jer, gle, mrak æe pokriti zemlju i tama narode; a tebe æe obasjati gospod i slava njegova pokazaæe se nad tobom.

do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
u zemlju tamnu kao mrak i u sen smrtni, gde nema promene i gde je videlo kao tama.

a v tachpanches zatmí se den, když tam polámi závory egypta, a přítrž se stane v něm vyvýšenosti síly jeho. mrákota jej přikryje, dcery pak jeho v zajetí půjdou.
i u tafnesu æe pomrknuti dan kad polomim onde prevornice misirske i nestane u njemu ponosa sile njegove; oblak æe ga pokriti; a kæeri æe njegove otiæi u ropstvo.

a vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne.
i ako otvoriš dušu svoju gladnome, i nasitiš dušu nevoljnu; tada æe zasjati u mraku videlo tvoje i tama æe tvoja biti kao podne.

a aj, nyní ruka páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. a pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl.
i sad eto ruke gospodnje na te, i da budeš slep da ne vidiš sunce za neko vreme. i ujedanput napade na nj mrak i tama, i pipajuæi tražaše vodju.

a ty anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.
i andjele koji ne držaše svoje starešinstvo nego ostaviše svoj stan èuva u veènim okovima pod mrakom za sud velikog dana.