Usted buscó: tvojih (Croata - Checo)

usnama svojim navješæujem sudove usta tvojih.
rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

neka klièu gradovi judini zbog tvojih sudova!
raduj se, horo sione, plésejte, dcery judské, z příčiny soudů božích.

putu se propisa tvojih radujem više no svemu bogatstvu.
z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

malen sam i prezren, ali naredaba tvojih ne zaboravljam.
maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

kao mijeh u dimu postadoh, ali pravila tvojih ne zaboravih.
ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

u ponoæi ustajem da te slavim zbog pravednih tvojih odluka.
o půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

grešnici mi postaviše zamku, ali ne skreæem od tvojih naredaba.
polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

ja kroèim putem zapovijedi tvojih jer si mi prosvijetlio srce. $he
cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

sjeæam se, o jahve, davnih sudova tvojih i to me tješi.
neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, hospodine, kterýmiž se potěšuji.

draži mi je zakon usta tvojih no tisuæe zlatnika i srebrnika. $jod
za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

a ja, ja radi sebe opaèine tvoje brišem i grijeha se tvojih ne spominjem.
já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám.

a ja æu prekinuti jeku tvojih pjesama, i zvuk se tvojih harfa više neæe èuti!
a tak přítrž učiním hluku zpěvů tvých, a zvuku citar tvých aby nebylo slýcháno více.

gledam ti nebesa, djelo prstiju tvojih, mjesec i zvijezde što ih uèvrsti -
když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

bezdan doziva bezdan bukom slapova tvojih: sve vode tvoje i vali preko mene prijeðoše.
propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

da sam kazao: "govorit æu kao i oni", izdao bih rod sinova tvojih.
Řeknu-li: vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

"iziði iz korablje, ti, tvoja žena, tvoji sinovi i žene tvojih sinova s tobom.
vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

ali ispuni ono što prijeðe preko tvojih usana, zavjet koji si svojim ustima slobodno uèinio jahvi, bogu svome.
všel-li bys do vinice bližního svého, jísti budeš hrozny podlé žádosti své do sytosti své, ale do nádoby své nevložíš.

a kraljevi dvorani odgovoriše kralju: "Što god odluèi naš gospodar kralj, evo tvojih slugu!"
i řekli služebníci královští králi: což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji.

kako su brojna tvoja djela, o jahve! sve si to mudro uèinio: puna je zemlja stvorenja tvojih.
jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, hospodine! všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

blagoslovljen æe biti plod utrobe tvoje, rod zemlje tvoje, plod blaga tvoga: mlad krava tvojih i prirast stada tvoga.
požehnaný plod života tvého, úrody země tvé, i plod dobytka tvého, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.