Usted buscó: tocqueville (Inglés - Checo)

tocqueville
alexis de tocqueville

alexis de tocqueville
alexis de tocqueville

rue de tocqueville, paris
rue de rivoli, paris

tocqueville’s lessons in democracy
demokratické ponaučení z tocquevilla

1 rue alexis de tocqueville, antony, , france >>
3 rue de la barge, pélussin, , france >>

this, too, was an exaggeration, but tocqueville had a point.
i to byla nadsázka, ale tocqueville má kus pravdy.

tocqueville believed that there are no effective long-term constraints on this tendency.
tocqueville byl přesvědčen, že tato tendence nemá žádné faktické dlouhodobé meze.

democratic regimes, tocqueville argued, determine our thoughts, desires, and passions.
demokratické režimy, tvrdil tocqueville, určují naše myšlenky, touhy a vášně.

alexis de tocqueville warned that the most dangerous time for any authoritarian regime is when it reforms.
alexis de tocqueville upozornil na to, že autoritářský režim prochází nejméně bezpečným obdobím, když se reformuje.

as alexis de tocqueville taught us, community must be a community of values and of patterns of behaviour.
jak nás učil alexix de tocqueville, společnost musí býti společností hodnot a modelů chování.

for tocqueville, democracy’s systemic effects could lead citizens to deprive themselves of reasoned thought.
podle tocquevilla by systémové účinky demokracie mohly občany vést ke ztrátě zdůvodněného uvažování.

still, real concentration of wealth began only after the american civil war, on the eve of which de tocqueville died.
přesto skutečná koncentrace bohatství začala teprve po americké občanské válce, v době, kdy de tocqueville zemřel.

but karl marx and alexis de tocqueville, the two great social analysts of the nineteenth century, knew better what makes people tick, and what makes societies change.
co lidi pohání a vyvolává změny společností, věděli však lépe už karel marx a alexis de tocqueville, dva vynikající sociální analytici devatenáctého století.

it seems appropriate that, due to the iraq war, the world has been debating the nature of democracy 200 years after alexis de tocqueville’s birth.
zdá se být zcela na místě, že kvůli irácké válce svět 200 let po narození alexise de tocquevilla debatuje o podstatě demokracie.

do the defects of democracy really mean, as tocqueville claimed, that resigned pessimism is the only – realistic but unsustainable – path open to us?
opravdu kazy demokracie, jak tocqueville tvrdil, znamenají, že jedinou – realistickou, ale neudržitelnou – cestou, po které můžeme jít, je rezignovaný pesimismus?

similarly, while tocqueville thought that pursuing virtue as the ancients did, or having a religious faith, could sometimes elevate the soul, both conflict with the democratic ideal if they become officially prescribed in public life.
obdobně platí, že ač se tocqueville domníval, že úsilí o ctnost po vzoru antických národů nebo příklon k náboženské víře mohou někdy duši povznést, oboje se dostává do rozporu s demokratickým ideálem, je-li to ve veřejném životě úředně předepsáno.

tocqueville viewed democracy not only as a political regime, but, above all, as an intellectual regime that shapes a society’s customs in general, thereby giving it a sociological and psychological dimension.
tocqueville pokládal demokracii nejen za politický režim, ale především za intelektuální režim, který obecně formuje zvyky společnosti, čímž jí dává sociologický a psychologický rozměr.

greater equality reinforces the ambition for still more equality. "when inequality is the common law, the strongest inequalities are not conspicuous," alexis de tocqueville wrote in his classic democracy in america , but "when everything is more or less leveled, the slightest inequality hurts."
větší rovnost posiluje touhu po ještě větší rovnosti. „když je nerovnost obecným zákonem společnosti, nejsou ani ty největší nerovnosti tak nápadné," napsal ve svém klasickém díle demokracie v americe alexis de tocqueville, ale „když je všechno přibližně na stejné úrovni, i sebemenší nerovnost působí rušivě."