From professional translators, enterprises, web pages and freely available translation repositories.
still, real concentration of wealth began only after the american civil war, on the eve of which de tocqueville died.
přesto skutečná koncentrace bohatství začala teprve po americké občanské válce, v době, kdy de tocqueville zemřel.
but karl marx and alexis de tocqueville, the two great social analysts of the nineteenth century, knew better what makes people tick, and what makes societies change.
co lidi pohání a vyvolává změny společností, věděli však lépe už karel marx a alexis de tocqueville, dva vynikající sociální analytici devatenáctého století.
it seems appropriate that, due to the iraq war, the world has been debating the nature of democracy 200 years after alexis de tocqueville’s birth.
zdá se být zcela na místě, že kvůli irácké válce svět 200 let po narození alexise de tocquevilla debatuje o podstatě demokracie.
do the defects of democracy really mean, as tocqueville claimed, that resigned pessimism is the only – realistic but unsustainable – path open to us?
opravdu kazy demokracie, jak tocqueville tvrdil, znamenají, že jedinou – realistickou, ale neudržitelnou – cestou, po které můžeme jít, je rezignovaný pesimismus?
similarly, while tocqueville thought that pursuing virtue as the ancients did, or having a religious faith, could sometimes elevate the soul, both conflict with the democratic ideal if they become officially prescribed in public life.
obdobně platí, že ač se tocqueville domníval, že úsilí o ctnost po vzoru antických národů nebo příklon k náboženské víře mohou někdy duši povznést, oboje se dostává do rozporu s demokratickým ideálem, je-li to ve veřejném životě úředně předepsáno.
tocqueville viewed democracy not only as a political regime, but, above all, as an intellectual regime that shapes a society’s customs in general, thereby giving it a sociological and psychological dimension.
tocqueville pokládal demokracii nejen za politický režim, ale především za intelektuální režim, který obecně formuje zvyky společnosti, čímž jí dává sociologický a psychologický rozměr.
greater equality reinforces the ambition for still more equality. "when inequality is the common law, the strongest inequalities are not conspicuous," alexis de tocqueville wrote in his classic democracy in america , but "when everything is more or less leveled, the slightest inequality hurts."
větší rovnost posiluje touhu po ještě větší rovnosti. „když je nerovnost obecným zákonem společnosti, nejsou ani ty největší nerovnosti tak nápadné," napsal ve svém klasickém díle demokracie v americe alexis de tocqueville, ale „když je všechno přibližně na stejné úrovni, i sebemenší nerovnost působí rušivě."
