Usted buscó: mislima (Serbio - Checo)

u mislima o noænim utvarama, kad tvrd san pada na ljude,
v přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

i ja ih pustih na volju srca njihova, neka hode po svojim mislima.
ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a izrael nepřestal na mně,

nego hodiše za mislima srca svog i za valima, èemu ih nauèiše oci njihovi,
ale chodili za myšlénkami srdce svého a za báli, čemuž je naučili otcové jejich:

vas dan pružah ruke svoje narodu nepokornom, koji ide za svojim mislima putem koji nije dobar,
rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému, kteříž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými,

zapali se srce moje u meni, u mislima mojim razgore se oganj; progovorih jezikom svojim:
mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

bezbožnik u obesti svojoj ne mari za gospoda: "on ne vidi." nema boga u mislima njegovim.
bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není boha.

jer kad poznaše boga, ne proslaviše ga kao boga niti mu zahvališe, nego zaludeše u svojim mislima, i potamne nerazumno srce njihovo.
protože poznavše boha, nectili jako boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich.

ovo je zavet koji æu naèiniti s njima posle onih dana, govori gospod: daæu zakone svoje u srca njihova, i u mislima njihovim napisaæu ih;
tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví pán: dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

ali ne poslušaše i ne prignuše uha svog, nego hodiše svaki za mislima zlog srca svog; za to pustih na njih sve reèi ovog zaveta, koji zapovedih da vrše, a oni ne vršiše.
ale neposlouchali, aniž naklonili ucha svého, nýbrž chodil jeden každý po zdání srdce svého zlého. pročež uvedl jsem na ně všecka slova smlouvy této, kterouž jsem přikázal plniti, ale neplnili.

jer je živa reè božija, i jaka, i oštrija od svakog maèa oštrog s obe strane, i prolazi tja do rastavljanja i duše i duha, i zglavaka i mozga, i sudi mislima i pomislima srca.
Živáť jest zajisté řeč boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.