Usted buscó: suncem (Serbio - Checo)

opet videh taštinu pod suncem:
opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

ima zlo koje videh pod suncem i èesto je medju ljudima:
jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

videh i ovu mudrost pod suncem, koja mi se uèini velika:
také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:

videh sve što biva pod suncem, i gle, sve je taština i muka duhu.
viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

još videh pod suncem gde je mesto suda bezbožnost i mesto pravde bezbožnost.
přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

kakva je korist èoveku od svega truda njegovog, kojim se trudi pod suncem?
jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

zato mi omrze život, jer mi nije milo šta biva pod suncem, jer je sve taština i muka duhu.
pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.

videh sve žive koji hode pod suncem gde pristaju za detetom drugim, koje æe stupiti na njegovo mesto.
viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.

i omrze mi sav trud moj oko kog se trudih pod suncem, jer æu ga ostaviti èoveku koji æe nastati nakon mene.
ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.

sve ovo videh, i upravih srce svoje na sve što se radi pod suncem. kad vlada èovek nad èovekom na zlo njegovo.
ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému.

i ljubavi njihove i mržnje njihove i zavisti njihove nestalo je, i više nemaju dela nikada ni u èemu što biva pod suncem.
anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.

i ko zna hoæe li biti mudar ili lud? i opet æe biti gospodar od svega truda mog oko kog se trudih i mudrovah pod suncem. i to je taština.
a kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? a však panovati bude nade vší prací mou,kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. a i to marnost.

a to je najgore od svega što biva pod suncem što svima jednako biva, te je i srce ljudsko puno zla, i ludost im je u srcu dok su živi, a potom umiru.
a toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,

uživaj život sa ženom koju ljubiš svega veka svog taštog, koji ti je dat pod suncem za sve vreme taštine tvoje, jer ti je to deo u životu i od truda tvog kojim se trudiš pod suncem.
Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.

jer ko zna šta je dobro èoveku u životu, za malo dana taštog života njegovog, koji mu prolaze kao sen? ili ko æe kazati èoveku šta æe biti posle njega pod suncem?
nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?

opet videh pod suncem da nije do brzih trka, ni rat do hrabrih, ni hleb do mudrih, ni bogatstvo do razumnih, ni dobra volja do veštih, nego da sve stoji do vremena i zgode.
a obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.

opet videh sve nepravde koje se èine pod suncem, i gle, suze onih kojima se èini nepravda, i nemaju ko bi ih potešio ni snage da se izbave iz ruku onih koji im èine nepravdu; nemaju nikoga da ih poteši.
opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.