Usted buscó: toèkovi (Serbio - Checo)

a toèkovi se zvahu kako èuh: kola.
kola pak ta nazval okršlkem, jakž slyšely uši mé.

pucaju bièevi, i toèkovi prašte, i konji topoæu, i kola skaèu.
praskání bičů a hřmot kol, a dusání koní, a vozů skákání bude.

kuda duh idjaše, onamo idjahu, i podizahu se toèkovi prema njima, jer duh životinjski beše u toèkovima.
kdekoli chtěl duch, aby šla, tam šla; kde duch chtěl jíti, i kola vznášela se naproti nim, nebo duch zvířat byl v kolách.

oblièjem i napravom behu toèkovi kao boje hrisolitove, i sva èetiri behu jednaka, i oblièjem i napravom behu kao da je jedan toèak u drugom.
na pohledění byla kola, a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a byla na pohledění i udělání jejich, jako by bylo kolo u prostřed kola.

strele æe im biti oštre, i svi lukovi njihovi zapeti; kopita u konja njihovih biæe kao kremen i toèkovi njihovi kao vihor.
střely jeho ostré, a všecka lučiště jeho natažená; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou, a kola jeho jako vichřice.

a kad idjahu heruvimi, idjahu i toèkovi uz njih, i kad heruvimi mahahu krilima svojim da se podignu od zemlje, toèkovi se ne odmicahu od njih.
když pak šli cherubínové, šla i kola podlé nich, a když vznášeli cherubínové křídla svá, aby se pozdvihli od země, neuchylovala se také kola od nich.

kad se oni ustavljahu, ustavljahu se i toèkovi; a kad se oni podizahu, podizahu se i toèkovi; jer beše duh životinjski u njima.
když stáli oni, stála, a když se vyzdvihovali, vyzdvihovala se s nimi; nebo duch zvířat byl v nich.

s prozora gledaše majka sisarina, i kroz rešetku vikaše: Što se tako dugo ne vraæaju kola njegova? Što se tako polako mièu toèkovi kola njegovih?
vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka zizarova, řkuci: proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho?

i heruvimi mahnuvši krilima podigoše se od zemlje preda mnom polazeæi, i toèkovi prema njima; i stadoše na istoènim vratima doma gospodnjeg, i slava boga izrailjevog beše ozgo nad njima.
hned jakž pozdvihli cherubínové křídel svých a vznesli se od země, před očima mýma odcházejíce, a kola naproti nim, a stála u vrat brány domu hospodinova východní, a sláva boha izraelského svrchu nad nimi.

gledah dokle se postaviše prestoli, i starac sede, na kome beše odelo belo kao sneg, i kosa na glavi kao èista vuna, presto mu beše kao plamen ognjeni, toèkovi mu kao oganj razgoreo.
hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.

kad one idjahu, idjahu i oni; i kad one stajahu, stajahu i oni; i kad se one podizahu od zemlje, podizahu se i toèkovi prema njima, jer duh životinjski beše u toèkovima.
když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od země, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvířat byl v kolách.