Hai cercato la traduzione di mesec da Serbo a Ceco

mesec
měsíc

danju te neæe sunce ubiti ni mesec noæu.
nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.

stvorio se mesec da pokazuje vremena, sunce poznaje zapad svoj.
učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

gle, ni mesec ne bi sjao, ni zvezde ne bi bile èiste pred njim,
hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho,

a u šesti mesec posla bog andjela gavrila u grad galilejski po imenu nazaret
v měsíci pak šestém poslán jest anděl gabriel od boha do města galilejského, kterémuž jméno nazarét,

mesec i zvezde, da upravljaju noæu; jer je doveka milost njegova;
měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

sunce æe se pretvoriti u tamu i mesec u krv pre nego dodje veliki i strašni dan gospodnji.
slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den hospodinův veliký a hrozný,

pre nego pomrkne sunce i videlo i mesec i zvezde, i opet dodju oblaci iza dažda,
prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti;

ali u te dane, posle te nevolje, sunce æe pomrèati, i mesec svoju svetlost izgubiti.
v těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.

izneveriše gospoda, jer izrodiše tudje sinove; zato æe ih proždreti mesec dana s dostojanjem njihovim.
hospodinu se zpronevěřili, nebo syny cizí zplodili; jižť je zžíře měsíc i s jměním jejich.

drži mesec aviv, te slavi pashu gospodu bogu svom, jer meseca aviva izveo te je gospod bog tvoj iz misira noæu.
ostříhej měsíce abib, abys slavil fáze hospodinu bohu svému, nebo toho měsíce abib vyvedl tě hospodin bůh tvůj z egypta v noci.

salum, sin javisov, zacari se trideset devete godine carovanja ozijinog nad judom, i carova mesec dana u samariji.
sallum syn jábesův kraloval léta třidcátého devátého uziáše krále judského, a kraloval jeden měsíc v samaří.

pred njima æe se zemlja tresti, nebesa æe se pokolebati, sunce æe i mesec pomrknuti i zvezde æe ustegnuti svetlost svoju.
před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

neæe ti više biti sunce videlo danju, niti æe ti sjajni mesec svetliti; nego æe ti gospod biti videlo veèno i bog tvoj biæe ti slava.
nebudeš míti více slunce za světlo denní, a blesk měsíce nebude tě osvěcovati, ale budeť hospodin světlem tvým věčným, a bůh tvůj okrasou tvou.

i kad te ugasim, zastreæu nebo, i zvezde na njemu pomraèiti, sunce æu zakloniti oblakom, i mesec neæe svetliti svetlošæu svojom.
v tom, když tě zhasím, zakryji nebesa, a zasmušilé učiním hvězdy jejich; slunce mrákotou zastru, a měsíc nebude svítiti světlem svým.

dvadeset èetvrtog dana jedanaestog meseca, a to je mesec savat, druge godine darijeve, dodje reè gospodnja proroku zahariji sinu varahije sina idovog govoreæi:
dne čtyřmecítmého, jedenáctého měsíce, kterýž jest měsíc Šebat, léta druhého dariova, stalo se slovo hospodinovo k zachariášovi synu barachiáše, syna iddova, proroku, řkoucí:

i videh kad otvori šesti peèat, i gle, zatrese se zemlja vrlo, i sunce posta crno kao vreæa od kostreti, i mesec posta kao krv;
i pohleděl jsem, když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo se, a slunce učiněno jest černé jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl jako krev.

nego ceo mesec dana, dokle vam na nos ne udari i ne ogadi vam se, zato što odbaciste gospoda koji je medju vama i plakaste pred njim govoreæi: zašto izidjosmo iz misira?
ale za celý měsíc, až vám chřípěmi poleze, a zoškliví se, proto že jste pohrdli hospodinem, kterýž jest u prostřed vás, a plakali jste před ním, říkajíce: proč jsme vyšli z egypta?

i neka skine sa sebe haljine svoje u kojima je zarobljena i neka sedi u kuæi tvojoj, i žali za ocem svojim i za materom svojom ceo mesec dana; potom lezi s njom, i budi joj muž i ona nek ti bude žena.
a složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zůstane v domě tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá.

i da ne bi podigavši oèi svoje k nebu i videvši sunce i mesec i zvezde, svu vojsku nebesku, prevario se i klanjao im se i služio im; jer ih gospod bog tvoj dade svim narodima pod celim nebom;
ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal hospodin bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem,