検索ワード: jakovljevog (セルビア語 - チェコ語)

judu jakovljevog, i judu iskariotskog, koji ga i izdade.
judu bratra jakubova, a jidáše iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)

jer je takav zakon u izrailja, naredba od boga jakovljevog.
trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

pred licem gospodnjim drhæi, zemljo, pred licem boga jakovljevog.
pro přítomnost panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost boha jákobova,

sina jakovljevog, sina isakovog, sina avraamovog, sina tarinog, sina nahorovog,
kterýž byl izákův, kterýž byl abrahamův, kterýž byl táre, kterýž byl náchorův,

da te usliši gospod u dan žalosni, da te zaštiti ime boga jakovljevog.
přednímu zpěváku, žalm davidův.

i ne dade za sobom iæi nikome osim petra i jakova i jovana brata jakovljevog.
i nedal žádnému za sebou jíti, jediné petrovi, jakubovi a janovi, bratru jakubovu.

Èekaæu dakle gospoda, koji je sakrio lice svoje od doma jakovljevog, i uzdaæu se u nj.
pročež očekávati budu na hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu jákobova; na něj, pravím, čekati budu.

a da mrtvi ustaju, i mojsije pokaza kod kupine gde naziva gospoda boga avraamovog i boga isakovog i boga jakovljevog.
a že mrtví vstanou z mrtvých, i mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá pána bohem abrahamovým a bohem izákovým a bohem jákobovým.

i jakova zevedejevog i jovana brata jakovljevog, i nadede im imena voanerges, koje znaèi sinovi groma;
a jakuba zebedeova, a jana bratra jakubova, (a dal jim jméno boanerges, to jest synové hromovi,)

opet osta jak luk njegov i ojaèaše mišice ruku njegovih od ruku jakog boga jakovljevog, odakle posta pastir, kamen izrailju,
však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného jákobova; odkudž byl pastýř a kámen izraelův;

i dva sina josifova koji mu se rodiše u misiru; svega dakle duša doma jakovljevog, što dodjoše u misir, beše sedamdeset.
k tomu synové jozefovi, kteříž se jemu narodili v egyptě, dva. a tak všech duší domu jákobova, kteréž vešly do egypta, bylo sedmdesáte.

jer kad vidi usred sebe decu svoju, delo ruku mojih, tada æe oni svetiti ime moje, svetiæe sveca jakovljevog i bojaæe se boga izrailjevog.
nebo když uzří syny své, dílo rukou mých u prostřed sebe, an posvěcují jména mého, tedy posvěcovati budou svatého jákobova, a k bázni boha izraelského sloužiti,

a ovo su poslednje reèi davidove: reèe david sin jesejev, reèe èovek koji bi postavljen visoko, pomazanik boga jakovljevog, i ljubak u pesmama izrailjevim:
tato jsou pak poslední slova davidova: Řekl david syn izai, řekl, pravím, muž, kterýž jest velice zvýšený, pomazaný boha jákobova, a libý v zpěvích izraelských:

i iæi æe mnogi narodi govoreæi: hodite da idemo na goru gospodnju, u dom boga jakovljevog, i uèiæe nas svojim putevima, i hodiæemo stazama njegovim. jer æe iz siona izaæi zakon, i reè gospodnja iz jerusalima.
a půjdou lidé mnozí, říkajíce: poďte, a vstupme na horu hospodinovu, do domu boha jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. nebo z siona vyjde zákon, a slovo hospodinovo z jeruzaléma.