검색어: dexmedetomidínu (슬로바키아어 - 체코어)

bezpečnosť dexmedetomidínu u plemenných samcov nebola stanovená.
bezpečnost dexmedetomidinu nebyla stanovena u samců určených k chovu.

pri použití dexmedetomidínu na premedikáciu u mačiek sa používa rovnaká dávka.
k premedikaci koček se používá stejná dávka dexmedetomidinu.

5- násobok pôvodnej dávky dexmedetomidínu v mikrogramoch/ kg ž. hm..
5krát vyšší než byla původní dávka dexmedetomidinu v mikrogramech/ kg ž. hm.

u cieľových druhov nebola bezpečnosť dexmedetomidínu počas gravidity a laktácie stanovená.
nebyla stanovena bezpečnost dexmedetomidinu pro použití během březosti a laktace u cílových druhů zvířat.

jeden mililiter obsahuje 0, 5 mg dexmedetomidíniumchloridu, čo je ekvivalentné 0, 42 mg dexmedetomidínu.
jeden ml obsahuje 0, 5 mg dexmedetomidini hydrochloridum což odpovídá 0, 42 mg dexmedetomidinum.

súčasné používanie dexmedetomidínu a butorfanolu spôsobuje najneskôr do 15 minút sedatívne a analgetické účinky.
19 současné podání dexmedetomidinu a butorfanolu vyvolává sedativní a analgetické účinky nastupující nejpozději za 15 minut.

aplikácia atipamezolu po aplikácii dexmedetomidínu spôsobuje rýchle zvrátenie jeho účinkov, a tak skracuje dobu prebúdzania.
podání atipamezolu po dexmedetomidinu rychle ruší jeho účinek a tím zkracuje dobu zotavení.

použitie dexmedetomidínu na premedikáciu značne znižuje požiadavky na dávkovanie anestetík určených na vyvolanie a udržiavanie anestézie.
premedikace dexmedetomidinem signifikantně sníží potřebnou dávku léčiva indukujícího anestezii a sníží také nároky na volatilní anestetikum protřebné k udržení anestezie.

dávka 10 mg ketamínu/ kg použitá spolu s dávkou 40 mikrogramov dexmedetomidínu/ kg môže spôsobiť tachykardiu.
4 dávka 10 mg ketaminu/ kg podaná současně se 40 mikrogramy dexmedetomidinu/ kg může způsobit tachykardii.

predstavuje 500 mikrogramov/ štvorcový meter povrchu tela pri použití dexmedetomidínu ako jediného prostriedku na vyvolanie sedatívneho a analgetického účinku.
pokud je dexmedetomidin použit jako jediná látka k navození sedace a analgezie je intravenózní dávka 375 mikrogramů/ metr čtvereční tělesného povrchu a dávka intramuskulární 500 mikrogramů/ metr čtvereční tělesného povrchu.

pri postupnej aplikácii dexmedetomidínu a ketamínu počas 10- minútového intervalu sa u mačiek môže príležitostne prejaviť av zablokovanie alebo extrasystola.
při následném použití dexmedetomidinu a ketaminu v intervalu 10 minut může u koček výjimečně dojít ke vzniku av- blokády nebo extrasystol.

pri postupnom podávaní dexmedetomidínu a ketamínu na vyvolanie anestézie u mačiek musí byť pre prípad problémov s dýchaním alebo zastavenia dýchania k dispozícii zariadenie na manuálne podávanie umelého dýchania.
pro případ dechové deprese nebo apnoe při následném použití dexmedetomidinu a ketaminu k indukci anestezie u koček by mělo být dostupné vybavení pro manuální ventilaci.

stredný polčas eliminácie dexmedetomidínu sa zvýšil na 1, 6 hodiny a celková expozícia (auc) sa zvýšila o 50%.
průměrný biologický poločas eliminace dexmedetomidinu je zvýšený na 1, 6 h a celková doba působení (auc) je zvýšena o 50%.

po intramuskulárnej aplikácii 40 mikrogramov dexmedetomidínu/ kg živej hmotnosti spolu s 5 mg ketamínu/ kg živej hmotnosti mačkám sa zdvojnásobila maximálna koncentrácia dexmedetomidínu, nedošlo však k žiadnemu účinku na hodnotu tmax.
po intramuskulárním podání 40 mikrogramů dexmedetomidinu/ kg ž. hm. současně s 5 mg ketaminu/ kg ž. hm. dochází u koček ke dvojnásobnému vzestupu koncentrace dexmedetomidinu, ale není ovlivněn tmax.

pri súčasnom používaní dexmedetomidínu a butorfanolu u psov môže dochádzať k spomaleniu dýchania, zrýchleniu dýchania, nepravidelnému dýchaniu (20– 30- sekundové zastavenie dýchania nasledované niekoľkými rýchlymi vdychmi a výdychmi), hypoxémii, zášklbom alebo chveniu svalov alebo kývavým pohybom končatín, excitácii, hypersalivácii, nevoľnosti, zvracaniu, močeniu, sčervenaniu kože, náhlemu prebudeniu alebo predĺženiu pôsobenia sedatívneho účinku.
při současném použití dexmedetomidinu a butorfanolu u psů může dojít k bradypnoe, tachypnoe, nepravidelnému dýchání (20– 30 sekund apnoe následováno několika rychlými dechy), hypoxémii, svalovým záškubům nebo třesu nebo hrabání na prázdno, excitaci, hypersalivaci, dávení, zvracení, močení, kožnímu erytému, náhlému probuzení nebo prolongované sedaci.