Je was op zoek naar: ve vzdělaných vyšších vrstvách (Tjechisch - Engels)

s jakou to arogancí se tvrdí, že integrace se uchytí jen ve vzdělaných vrstvách společnosti.
what arrogance to claim that integration only catches on in the well-educated sections of society.

ve vzdělaných vrstvách je v podstatě nepostřehnutelný. nepostřehnutelný, ale přesto pořád přítomný a hluboce zakořeněný v každodenních zvycích.
deeply buried within our daily customs, it is all but invisible among the educated classes--invisible, but ever present.

jedno je urceno hloupým hejlum ze stredních a prirozene také z vyšších vrstev inteligence, to druhé je urceno masám.
the one is addressed to the simpletons of the middle, not to mention the upper, educated, 'classes,' the other to the masses.

ale veřejný předsudek ve „vzdělaných kruzích“ je buď toryovský, nebo whigovský, nanejvýš snad ještě radikální — a už i ten zavání trochu podezřele.
public prejudice in “educated society” is however either of tory or of whig persuasion, or at best radical – and even that no longer has quite the odour of propriety.

v harrachově vznikl nový golfový areál. sport vyšších vrstev nyní dobývá širokou veřejnost, naučte se jej proto hrát nyní v době jeho obrovského rozmachu a za přijatelných podmínek.
a new golf district was founded in harrachov. sport of upper class is gaining more nad more fans among all society levels. learn how to play golf now, at a time of its biggest boom and at reasonable conditions.

ale právě když jsem pracoval na prvním svazku „kapitálu“, libovali si nevrlí, arogantní a zcela tuctoví epigoni, kteří dnes udávají tón ve vzdělaném německu, v tom, že nakládali s hegelem tak, jako za lessingových dob čacký moses mendelssohn nakládal se spinozou, totiž jako s „mrtvým psem“. přihlásil jsem se proto veřejně jako žák onoho velkého myslitele, ba v kapitole o theorii hodnoty jsem tu a tam koketoval se způsobem vyjadřování pro hegela charakteristickým.
but just as i was working at the first volume of “das kapital,” it was the good pleasure of the peevish, arrogant, mediocre epigonoi [epigones – büchner, dühring and others] who now talk large in cultured germany, to treat hegel in same way as the brave moses mendelssohn in lessing’s time treated spinoza, i.e., as a “dead dog.” i therefore openly avowed myself the pupil of that mighty thinker, and even here and there, in the chapter on the theory of value, coquetted with the modes of expression peculiar to him.