Você procurou por: ascolana (Estoniano - Tcheco)

"oliva ascolana del piceno"
"oliva ascolana del piceno"

oliva ascolana del piceno (kpn)
oliva ascolana del piceno (chop)

nimi: "oliva ascolana del piceno"
název: "oliva ascolana del piceno"

2.1nimi: -associazione di produttori di oliva ascolana tenera -
2.1název: -associazione di produttori di oliva ascolana tenera -

2.1nimi: _bar_ associazione di produttori di oliva ascolana tenera _bar_
2.1název: _bar_ associazione di produttori di oliva ascolana tenera _bar_

"oliva ascolana del piceno" nimetusega toode pakendatakse soolvees või täidetuna vastavatesse anumatesse või pakenditesse, mis on kooskõlas kehtivate toiduhügieeni nõuetega.
produkt s označením "oliva ascolana del piceno" ve slaném nálevu nebo plněná se balí do speciálních nádob nebo obalů v souladu s platnými ustanoveními o hygieně potravin.

viljelemise algupärane keskus on ascoli piceno haldusüksus ja selle ümbrus, kus "ascolana" oliivide viljelemine on veel lisaks majanduslikule väärtusele oluline ka kultuurilisest aspektist.
původní jádro pěstování tvoří území regionu ascoli piceno a přilehlá území, kde je pěstování odrůdy "ascolana" i dnes nejen ekonomickou, ale i kulturní záležitostí.

maitsmismeelega tajutavad: "ascolana tenera" sordi oliivid muudavad toote krõmpsuvaks ja annavad sellele hõrgu maitse keskmiselt intensiivse kuni intensiivse mõru järelmaitsega.
chuťové: produkt je křupavý kvůli přítomnosti olivy odrůdy "ascolana tenera", jemné chuti se silnou a středně silnou hořkou příchutí.

kaitstud päritolunimetus "oliva ascolana del piceno" märgib niisiis keerulist toodet, inimeste poolt töötlemise tulemust, mis aegade jooksul edasi kantuna on saanud väärikaks traditsiooniks.
chop "oliva ascolana del piceno" označuje tudíž komplexní produkt, výsledek vlivu lidské práce, která, děděná z pokolení na pokolení v průběhu tisíciletí, je povýšena na tradici.

meri mõjutab kliimat kogu "ascolana" lauaoliivi viljelemisele pühendunud piirkonnas; oliivid kasvavad kõige paremini, kui aasta keskmine sademete hulk ei ole alla 900 mm ja mullastik on kaltsiumirikas.
vliv moře charakterizuje klimatologii celé oblasti, kde se stolní oliva "ascolana" pěstuje a které se daří nejlépe v oblasti s průměrnými ročními srážkami, které neklesají pod 900 mm a ve vápenité půdě.

oliivikasvatus piceno piirkonnas ulatub tagasi aega, mil foiniiklased ja kreeklased tõid oliivid esmakordselt itaalia poolsaarele. lauaoliivide sort, mida tänapäeval tuntakse "ascolana tenera" nime all, on välja arenenud sajandite jooksul ja juba vana-rooma aegadel oli ta tuntud ja hinnatud "picenae" ja hiljem "ascolana" nime all. martialis kritiseerib ühes satiirilises epigrammis kedagi mancinust tema pidusöökide labasuse tõttu, kus ta teiste erinevate maitsvate asjade seas, mis puudusid, rõhutab piceno oliivide puudumist. Ühes teises epigrammis kirjeldab martialis piceno oliivi kui isutekitajat. piceno territoorium pidi antiikajal olema täis külluslikke oliiviistandusi, mida kinnitab üks vähem tuntud ladina autor eepilises poeemis "la puniche". sel ajal piisas, kui öelda "olive picenae", et tunda ära oliive, mis jõudsid rooma sellest provintsist. plinius pidas neid parimateks kõigi itaalia oliivide seast. pole mõeldav, et picenae nime oleks kasutatud teistele lauaoliivisortidele viitamiseks, kuna columella põllumajandusalased teosed sisaldavad täpseid viiteid kümnele lauaoliivisordile, nende seas ka piceno oliividele. hilisem oliivikasvatustava ratsionaliseerimine toimus tänu monte oliveto benediktiini munkadele ja nad olid esimesed, kes kasutasid oliivide marineerimiseks "tuhavett", leeliselist vedelikku, mille saamiseks lahustati vees üks osa põletamata lupja ja 4–5 osa puutuhka. benediktiini kloostri arhiivist pärinevad avaldamata dokumendid sisaldavad teateid lauaoliivide viljelemise, korjamise ja kasutamise kohta ascoli piirkonnas enne 1500. aastat. sellesse aega kuuluvate dokumentide järgi kasutati oliivide töötlemiseks lubjal ja potasel põhinevat segu ning hiljem säilitati neid soolas. mitmed autorid kirjeldasid "ascolana" oliivide korjamist, nende töötlemist ja töötlemist; pärast kivi eemaldamist kutsuti neid "juudioliivideks", kuna neil puudus hing. selliseid oliive võib pidada kaasaegsete täidetud oliivide eelkäijateks.
pěstování olivovníku na území provincie piceno se datuje od jeho vysazení na italském poloostrově féničany a Řeky. k vyšlechtění stolní odrůdy, dnes známé jako "ascolana tenera" došlo během staletí působením člověka, a již v dobách starých Římanů byla tato odrůda tak známá a ceněná, že byla označována jako "picenae" a později "ascolana". marsialis v jednom satirickém epigramu kritizuje jistého mancina za nekultivovanost jeho hostin, u nichž zdůrazňuje, mezi dalšími chybějícími vybranými pokrmy, nepřítomnost oliv z provincie piceno, zatímco v jiném epigramu naznačuje, že tyto olivy povzbuzují chuť k jídlu. podle tvrzení méně významného latinského autora v epické básni "la puniche" bylo na území picena ve starověku vysázeno mnoho olivových hájů. k poznání oliv, které byly v té době přiváženy z této provincie do Říma, stačilo jen říci olivy "picenae" (olivy z okolí picena). plinius je považoval za nejlepší ze všech italských oliv. nelze se domnívat, že by se olivy známé jako "picenae" mohly zaměnit s jinými stolními odrůdami oliv, protože columella ve svém pojednání o zemědělství přesně popisuje deset odrůd stolních oliv, mezi nimi i olivy z provincie picena. následně benediktinským mnichům, kteří pěstovali olivy vděčíme za racionalizaci agronomických metod u olivovníků; byli také prvními, kdo začal nakládat olivy za použití "louhu", zásaditého roztoku získaného rozpuštěním jednoho dílu páleného vápna se 4 – 5 díly dřevěného popela ve vodě. nevydané spisy z archívu benediktinských mnichů pocházející z doby před rokem 1500 poskytují poznatky o pěstování, sklizni a využití stolních oliv z provincie ascoli piceno. dokumenty z té doby popisují metody úpravy oliv, zpracování na bázi vápna a drasla a následně soli kvůli konzervování. někteří autoři popisují sběr oliv na tomto území, jejich zpracování a úpravu těch, které byly po vyloupnutí pecky nazývány "židovky", protože zůstaly bez duše; takové olivy lze považovat za skutečné předchůdce plněných oliv.