You searched for: kamena (Serbiska - Tjeckiska)

izvodi potoke iz kamena, i vodi vodu rekama.
vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

gvoždje se vadi iz praha, i iz kamena se topi bronza.
Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

je li sila moja kamena sila? je li telo moje od bronze?
zdali síla má jest síla kamenná? zdali tělo mé ocelivé?

a ja æu baciti tri strele ukraj tog kamena, kao da gadjam belegu.
a já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.

najboljom bi pšenicom hranio njih, i medom bih iz kamena sitio ih."
i, kteříž v nenávisti mají hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (psalms 81:17) a krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]

jer si ti kamena gora moja i ograda moja, imena svog radi vodi me i upravljaj mnom.
nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

i zlato je one zemlje vrlo dobro; onde ima i bdela i dragog kamena oniha.
a zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.

i gle, beše sve zaraslo u trnje i sve pokrio èkalj, i ograda im kamena razvaljena.
a aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

i videše boga izrailjevog, i pod nogama njegovim kao delo od kamena safira i kao nebo kad je vedro.
a viděli boha izraelského. a pod nohami jeho bylo jako dílo z kamene zafirového, a jako nebe, když jest jasné.

i neæe uzeti od tebe kamena za ugao ni kamena za temelj, jer æeš biti pustoš veèna, govori gospod.
a nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví hospodin.

i naèiniæu ti prozore od kristala, i vrata od kamena rubina, i sve medje tvoje od dragog kamenja.
a vzdělám z křištálu skla tvá, a brány tvé z kamení třpytícího se, i všecka pomezí tvá z kamení drahého.

i videli ste gadove njihove i idole njihove od drveta i od kamena, od srebra i od zlata, koji su kod njih.
a viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich, dřevo i kámen, stříbro i zlato, kteréž jest při nich.

i uze ilija dvanaest kamena prema broju plemena sinova jakova, kome dodje reè gospodnja govoreæi: izrailj æe ti biti ime.
nebo vzal eliáš dvanácte kamenů, (vedlé počtu pokolení synů jákobových, k němuž se byla stala řeč hospodinova, že izrael bude jméno jeho),

a jakov metnu spomenik na istom mestu gde mu bog govori, spomenik od kamena, i pokropi ga kropljenjem, i preli ga uljem.
jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterémž mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem.

pa rekoše medju sobom: hajde da pravimo ploèe i da ih u vatri peèemo. i behu im opeke mesto kamena i smola zemljana mesto kreèa.
a řekli jeden druhému: nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. i měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.

i reèe gospod mojsiju: isteši sebi dve ploèe od kamena kao što su bile prve, da napišem na tim ploèama reèi koje su bile na prvim ploèama, koje si razbio.
i řekl hospodin k mojžíšovi: vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.

i uze štap svoj u ruku, i izabra na potoku pet glatkih kamena i metnu ih u torbu pastirsku, koju imaše, i uze praæu svoju u ruku, i tako podje ka filistejinu.
a vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k filistinskému.

i reèe gospod mojsiju: popni se k meni na goru, i ostani ovde, i daæu ti ploèe od kamena, zakon i zapovesti, koje sam napisao da ih uèiš.
i řekl hospodin mojžíšovi: vstup ke mně na horu a buď tam; a dám tobě tabule kamenné, zákon i přikázaní, kteráž jsem napsal, abys je učil.

i kad behu kod velikog kamena u gavaonu, srete ih amasa. a joav beše opasan preko haljine koju imaše na sebi, i ozgo beše pripasao maè uz bedricu u koricama. i kad podje, maè mu ispade.
a když byli u kamene toho velikého, kterýž jest v gabaon, amaza potkal se s nimi. joáb pak byl opásán po sukni, v kterouž byl oblečen, na níž také měl připásaný meč k bedrám v pošvě své, kterýž snadně vytrhnouti i zase vstrčiti mohl.

tada nakla adonija ovaca i volova i ugojene stoke kod kamena zoeleta, koji je kod izvora rogila, i pozva svu braæu svoju, sinove careve, i sve ljude od jude, sluge careve;
tedy nabil adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene zohelet, kterýž byl u studnice rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů judských, služebníků králových.