You searched for: sramotu (Serbiska - Tjeckiska)

on sipa sramotu na knezove, i raspasuje junake.
on vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

skratio si dane mladosti njegove i obukao ga u sramotu.
učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

i zatrudne, i rodi sina, i reèe: uze bog sramotu moju.
tedy počala a porodila syna, a řekla: odjal bůh pohanění mé.

nenavidnici tvoji obuæi æe se u sramotu, i šatora bezbožnièkog neæe biti.
když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

ko uèi podsmevaèa, prima sramotu; i ko kori bezbožnika, prima rug.
kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

nek se protivnici moji obuku u sramotu, i kao haljinom nek se pokriju stidom svojim.
buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

a oni onda otidoše od sabora radujuæi se što se udostojiše primiti sramotu za ime gospoda isusa.
oni pak šli z toho jejich shromáždění, radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno pána ježíše.

državši sramotu hristovu za veæe bogatstvo od svega blaga misirskog; jer gledaše na platu.
větší sobě pokládaje zboží nad egyptské poklady pohanění kristovo; nebo prohlédal k hojné odplatě.

na sramotu vašu govorim: zar nema medju vama nijednog mudrog koji može rasuditi medju braæom svojom?
k zahanbeníť vašemu to pravím. tak-liž není mezi vámi moudrého ani jednoho, kterýž by mohl rozsouditi mezi bratrem a bratrem svým?

zato ovako veli gospod gospod: ja podigoh ruku svoju da æe narodi što su oko nas nositi sramotu svoju.
protož takto praví panovník hospodin: já zdvihna ruku svou, přisahám, že ti národové, kteříž jsou vůkol vás, pohanění své nésti musejí.

tada reèe gospod isusu: danas skidoh s vas sramotu misirsku. i prozva se ono mesto galgal do današnjeg dana.
i řekl hospodin k jozue: dnes jsem odjal pohanění egyptské od vás. a nazval jméno místa toho galgal až do tohoto dne.

i mnogo onih koji spavaju u prahu zemaljskom probudiæe se, jedni na život veèni, a drugi na sramotu i prekor veèni.
tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné.

ali æe se svi posramiti s naroda, koji im neæe pomoæi, niti æe im biti na korist ni na dobit, nego na sramotu i na porugu.
všeckyť k zahanbení přivede skrze lid, kterýž jim nic neprospěje, aniž bude ku pomoci, ani k užitku, ale k hanbě toliko a k útržce.

gledajuæi na naèelnika vere i svršitelja isusa, koji mesto odredjene sebi radosti pretrpe krst, ne mareæi za sramotu, i sede s desne strane prestola božijeg.
patříce na vůdce a dokonavatele víry ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu božího.

a nas amonac, odgovori im: ovako æu uèiniti veru s vama: da vam svakome iskopam desno oko i tu sramotu uèinim svemu izrailju.
jimž odpověděl náhas ammonitský: na ten způsob učiním s vámi smlouvu, jestliže každému z vás vyloupím oko pravé, a uvedu to pohanění na všecken izrael.

jer se drže uredbe amrijeve i sva dela doma ahavovog, i hodite po savetima njihovim, da te predam u pogibao, i stanovnike njegove u podsmeh, i nosiæete sramotu naroda mog.
nebo snažně ostříhá ustanovení amri, i každého skutku domu achabova, a spravujete se radami jejich, tak abych tě vydal v zpuštění, a obyvatele jeho v posměch. a protož pohanění lidu mého ponesete.

ne boj se, jer se neæeš osramotiti, i nemoj se stideti, jer neæeš biti prekorna, nego æeš zaboraviti sramotu mladosti svoje, i prekora udovištva svog neæeš se više seæati.
nebojž se, nebo nebudeš zahanbena, aniž se zapyřuj, nebo nebudeš v potupu uvedena; nýbrž na potupu mladosti své zapomeneš, a na pohanění vdovství svého nezpomeneš více.

tada reèe david ljudima koji stajahu oko njega govoreæi: Šta æe se uèiniti èoveku koji pogubi tog filistejina i skine sramotu s izrailja? jer ko je taj filistejin neobrezani da sramoti vojsku boga Živog?
i mluvil david mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho filistinského a odjal pohanění od izraele? nebo kdo jest filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko boha živého?

onde su svi knezovi severni i svi sidonci, koji sidjoše k pobijenima sa strahom svojim, stideæi se sile svoje; i leže neobrezani s onima koji su pobijeni maèem, i nose sramotu svoju s onima koji sidjoše u jamu.
tam knížata půlnoční strany všickni napořád, i všickni sidonští, kteříž sstoupí k zbitým, s strachem svým, za svou moc stydíce se, a ležeti budou ti neobřezanci s zbitými mečem, a ponesou potupu svou s těmi, kteříž sstupují do jámy.

a kad david èu da je umro naval, reèe: da je blagosloven gospod, koji osveti sramotu moju od navala, i zadrža slugu svog oda zla, a obrati gospod navalu na glavu zloæu njegovu. potom posla david i poruèi avigeji da æe je uzeti za ženu.
uslyšev pak david, že by nábal umřel, řekl: požehnaný hospodin, kterýž hodně pomstil pohanění mého nad nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak nábalovu shrnul hospodin na hlavu jeho. tedy poslal david a mluvil k abigail, aby ji sobě vzal za manželku.