You searched for: raltegraviru (Tjeckiska - Litauiska)

u raltegraviru není úprava dávky potřebná.
raltegraviro dozės koreguoti nereikia.

absolutní biologická dostupnost raltegraviru nebyla stanovena.
absoliutusis biologinis raltegraviro prieinamumas nenustatytas.

ve farmakokinetice raltegraviru byla celkově pozorována značná variabilita.
12 apibendrinant, buvo stebėtas didelis raltegraviro farmakokinetikos kintamumas.

vzhledem k metabolické cestě raltegraviru se neočekává nějaká interakce.
atsižvelgiant į raltegraviro metabolizmo būdą, sąveika nėra tikėtina klaritromicino auc ↓ 0, 69 (0, 62 -

vliv jídla na vstřebávání raltegraviru je nejistý (viz bod 5. 2).
5. 2 skyrių).

rifampicin snižuje plazmatické hladiny raltegraviru; vliv na účinnost raltegraviru není znám.
rifampicinas sumažina raltegraviro kiekį plazmoje, poveikis raltegraviro veiksmingumui neaiškus.

auc a cmax raltegraviru se zvyšuje úměrně dávce v rozmezí dávek 100 mg až 1 600 mg.
raltegraviro auc ir cmax dozės ribose nuo 100 mg iki 1 600 mg didėja proporcingai dozei.

současné podávání přípravku isentress s omeprazolem zvýšilo u zdravých jedinců plazmatické hladiny raltegraviru.
sveikiems tiriamiesiems skiriant isentress kartu su omeprazoliu padidėjo raltegraviro kiekis plazmoje.

Údaje tedy ukazují, že hlavním mechanismem vylučování raltegraviru u člověka je glukuronidace zprostředkovaná ugt1a1.
tokiu būdu šie duomenys rodo, kad pagrindinis raltegraviro klirenso žmogaus organizme mechanizmas yra su ugt1a1 susijusi gliukuronidacija.

tyto mutace signatury snižují citlivost viru vůči raltegraviru a přidání dalších mutací vede k dalšímu snížení citlivosti vůči raltegraviru.
kitos papildomos mutacijos sąlygodavo tolesnį jautrumo raltegravirui mažėjimą.

po perorálním podání radioaktivně značeného raltegraviru se přibližně 51% dávky vyloučilo stolicí a 32% močí.
išgėrus radioaktyviai žymėto raltegraviro dozę, maždaug 51% dozės pašalinamas su išmatomis, o 32% – su šlapimu.

vliv závažné jaterní nedostatečnosti na farmakokinetiku raltegraviru nebyl studován (viz body 4. 2 a 4. 4).
4. 2 ir 4. 4 skyrius).

kromě toho může plazmatické hladiny raltegraviru zvyšovat tenofovir, mechanismus tohoto účinku však není znám (viz tabulka 1).
1 lentelę).

kancerogenita dlouhodobé (2- leté) studie kancerogenity raltegraviru u hlodavců probíhají, ale nejsou zatím dokončeny.
kancerogeniškumas ilgalaikiai (2 metų trukmės) raltegraviro kancerogeniškumo tyrimai su graužikais tebevyksta, bet dar neužbaigti.

většina cirkulujícího množství byl raltegravir, který představoval přibližně 70% celkové radioaktivity; zbývající radioaktivita v plazmě představovala glukuronid raltegraviru.
likęs radioaktyvumas plazmoje buvo priskaičiuotas raltegraviro gliukuronidui.

pacienti s gss nebo skórem fenotypové citlivosti (pss) = 0 měly vyšší riziko rozvoje rezistence vůči raltegraviru (viz bod 5. 1).
phenotypic sensitivity score, pss) buvo lygus 0, buvo didesnis atsparumo raltegravirui išsivystymo pavojus (žr.

raltegravir auc ↑41% raltegravir c12hod ↑77% raltegravir cmax ↑24%
raltegraviro cmax ↑24%