Şunu aradınız:: nešlechetný (Çekçe - Litvanca)

Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
nenaudėlis žmogus, piktadarys, vaikštinėja su klastinga burna,

muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
bedievis žmogus iškasa blogį, ir jo lūpose tarsi deganti ugnis.

svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
bedievis liudytojas tyčiojasi iš teismo; nedorėlių burna ryja neteisybę.

nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným, a skrbný nebude slouti štědrým.
kvailio nebevadins kilniu, apgaviko­garbingu.

z tebeť vyšel ten, kterýž myslí proti hospodinu zlé, rádce nešlechetný.
iš tavęs išėjo tas, kuris planuoja pikta prieš viešpatį­nedoras patarėjas.

zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
kas sako karaliui, kad jis nedorėlis, arba kunigaikščiui, kad jis bedievis?

ale podmaňuji tělo své a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.
bet tramdau savo kūną ir darau jį klusnų, kad, kitiems skelbdamas, pats netapčiau atmestinas.

nevezmete pak výplaty za člověka vražedlníka, kterýž, jsa nešlechetný, jest smrti hoden, než smrtí ať umře.
Žmogžudys negali būti išpirktas, jis turi mirti.

proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví, a srdce jeho skládá nepravost, jak by provodil ošemetnost, a mluvil proti hospodinu scestné věci, jak by znuzil duši lačného, a nápoj žíznivému odjal.
kvailys kalba kvailystes, jo širdis siekia neteisybės. jis veidmainiauja ir kalba neteisingai apie viešpatį. jis nepavalgydina alkano ir nepagirdo ištroškusio.

a když očerstvili srdce své, aj, muži města toho, muži nešlechetní, obklíčivše dům, tloukli na dvéře a mluvili tomu muži starci, hospodáři domu, řkouce: vyveď muže toho, kterýž všel do domu tvého, abychom ho poznali.
kai jie linksmino savo širdis, miesto vyrai, belialo sūnūs, apsupo namą ir daužė duris, šaukdami: “išvesk tą vyrą, kuris atvyko į tavo namus, kad jį pažintume!”