Şunu aradınız:: ancillae (Latince - Çekçe)

filii balae ancillae rahelis dan et nepthali
a synové bály, děvky ráchel: dan a neftalím.

et adpropinquantes ancillae et filii earum incurvati sun
mezi tím přiblížily se děvky s syny svými, i poklonili se.

sed et filium ancillae faciam in gentem magnam quia semen tuum es
a však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.

dentem quoque si excusserit servo vel ancillae suae similiter dimittet eos libero
pakli by zub služebníku svému neb zub děvce své vyrazil, svobodného jej propustí za zub jeho.

quia respexit humilitatem ancillae suae ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generatione
Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

o domine quia ego servus tuus ego servus tuus et filius ancillae tuae disrupisti vincula me
nebesa jsou nebesa hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

et miles captivus abductus est et ancillae eius minabantur gementes ut columbae murmurantes in cordibus sui
a hutsab zajata jsuc, zavedena bude, a děvečky její poberou se, lkajíce jako holubice, a tepouce prsy své.

sed quid dicit scriptura eice ancillam et filium eius non enim heres erit filius ancillae cum filio libera
než co praví písmo? vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.

si percusserit quispiam oculum servi sui aut ancillae et luscos eos fecerit dimittet liberos pro oculo quem erui
jestliže by kdo urazil služebníka svého v oko, aneb děvku svou v oko, tak že by jej o ně připravil: svobodného jej propustí za oko jeho.

nunc igitur audi et tu vocem ancillae tuae ut ponam coram te buccellam panis et comedens convalescas ut possis iter facer
nyní tedy uposlechni i ty, prosím, hlasu děvky své, a položím před tebe kousek chleba, abys jedl a posilil se, a tak jíti mohl cestou svou.

adsumes subulam et perforabis aurem eius in ianua domus tuae et serviet tibi usque in aeternum ancillae quoque similiter facie
tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dveřích, a bude u tebe služebníkem na věky. takž podobně i děvce své učiníš.

quae ait inveni gratiam ante oculos tuos domine mi qui consolatus es me et locutus es ad cor ancillae tuae quae non sum similis unius puellarum tuaru
kterážto řekla: nalezla jsem milost před tebou, pane můj, poněvadž jsi mne potěšil, a mluvils k srdci děvky své, ješto nejsem podobná jedné z děvek tvých.

non erit tibi hoc in singultum et in scrupulum cordis domino meo quod effuderis sanguinem innoxium aut ipse te ultus fueris et cum benefecerit dominus domino meo recordaberis ancillae tua
tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez příčiny, aneb když by se mstil pán můj. když tedy učiní dobře hospodin pánu mému, rozpoměň se na děvku svou.

qui nunc surrexistis contra domum patris mei et interfecistis filios eius septuaginta viros super unum lapidem et constituistis regem abimelech filium ancillae eius super habitatores sychem eo quod frater vester si
vy pak teď povstali jste proti domu otce mého, a zmordovali jste syny jeho, sedmdesáte mužů na jednom kameni, a ustanovili jste krále abimelecha, syna děvky jeho, nad muži sichemskými, proto že bratr váš jest);

vade et ingredere ad regem david et dic ei nonne tu domine mi rex iurasti mihi ancillae tuae dicens quod salomon filius tuus regnabit post me et ipse sedebit in solio meo quare ergo regnavit adonia
jdiž, a vejda k králi davidovi, rci jemu: zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? pročež tedy kraluje adoniáš?

et votum vovit dicens domine exercituum si respiciens videris adflictionem famulae tuae et recordatus mei fueris nec oblitus ancillae tuae dederisque servae tuae sexum virilem dabo eum domino omnes dies vitae eius et novacula non ascendet super caput eiu
a učinila slib, řkuci: hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.

et ait rex numquid manus ioab tecum est in omnibus istis respondit mulier et ait per salutem animae tuae domine mi rex nec ad dextram nec ad sinistram est ex omnibus his quae locutus est dominus meus rex servus enim tuus ioab ipse praecepit mihi et ipse posuit in os ancillae tuae omnia verba hae
tedy řekl král: není-liž joáb jednatel všeho tohoto? i odpověděla žena a řekla: jako jest živa duše tvá, pane můj králi, žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán můj král; nebo služebník tvůj joáb, onť jest mi rozkázal, a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto,