Şunu aradınız:: narod (Sırpça - Çekçe)

narod
národ

i poèinu narod u sedmi dan.
i odpočinul lid v den sedmý.

i biæe mi narod i ja æu im biti bog.
i budou lidem mým, a já budu jejich bohem.

narod koji sazdah sebi, pripovedaæe hvalu moju.
lid, kterýž nastrojím sobě, chválu mou vypravovati bude,

tešite, tešite narod moj, govori bog vaš.
potěšujte, potěšujte lidu mého, dí bůh váš.

i biæete mi narod, i ja æu vam biti bog.
i budete mým lidem, a já budu vaším bohem.

i car i sav narod prinesoše žrtve pred gospodom.
při tom král a všecken lid obětovali oběti před hospodinem.

pravda podiže narod, a greh je sramota narodima.
spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

sav narod zemaljski da daje ovaj prinos knezu izrailjevom.
všecken lid té země, i s knížetem izraelským zavázán bude k té oběti zhůru pozdvižení.

a narod reèe isusu: ne, nego æemo gospodu služiti.
jemuž odpověděl lid: nikoli, ale hospodinu sloužiti budeme.

mišicom si odbranio narod svoj, sinove jakovljeve i josifove.
ty jsi ten bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

a sutradan izidje narod u polje i bi javljeno avimelehu.
nazejtří pak vytáhl lid do pole, i oznámeno jest to abimelechovi.

tada stade narod vikati na mojsija govoreæi: Šta æemo piti?
z té příčiny reptal lid na mojžíše, řka: co budeme píti?

i namnoži bog narod svoj i uèini ga jaèeg od neprijatelja njegovih.
kdež rozmnožil bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

i stanovaæu medju sinovima izrailjevim, i neæu ostaviti narod svoj izrailja.
a budu bydliti u prostřed synů izraelských, a neopustím lidu svého izraelského.

a kad bih rekao za narod i za carstva da ga sazidam i nasadim;
zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,

i reèe mi narod: hoæeš li nam kazati šta nam je to što radiš?
i řekl ke mně lid: což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?

(pre življahu onde emeji, narod velik i jak i visok kao enakimi;
(emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako enakim.

potom prinesavši david žrtve paljenice i žrtve zahvalne, blagoslovi narod u ime gospodnje.
zatím dokonav david obětování obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu hospodinovu.

i znaæe sav narod, jefrem i stanovnici samarijski, koji oholo i ponositog srca govore:
a zvíť všecken lid, efraim, i obyvatelé samařští, kteříž v pýše a vysokomyslnosti srdce říkají: