Usted buscó: spasenja (Serbio - Checo)

uzeæu èašu spasenja, i prizvaæu ime gospodnje.
kalich mnohého spasení vezmu, a jméno hospodinovo vzývati budu.

s radošæu æete crpsti vodu iz izvora ovog spasenja.
i budete vážiti vody s radostí z studnic toho spasení,

i podiže nam rog spasenja u domu davida sluge svog,
a vyzdvihl nám roh spasení v domu davida, služebníka svého,

hodite, zapevajmo gospodu, pokliknimo bogu, gradu spasenja svog!
poďte, zpívejme hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

ti mi daješ štit spasenja svog, i milost tvoja èini me velika.
nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

i svršivši sve, postade svima koji ga poslušaše uzrok spasenja veènog.
a tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného,

ali ja æu gospoda pogledati, èekaæu boga spasenja svog; uslišiæe me bog moj.
protož já na hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na boha spasení svého, vyslyšíť mne bůh můj.

sinovi su njegovi daleko od spasenja i satiru se na vratima a nema ko da izbavi.
vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

Živ je gospod, i da je blagosloven braniè moj! da se uzvisi bog spasenja mog,
cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

glas radosti i spasenja èuje se u kolibama pravednièkim: "desnica gospodnja daje silu;
hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. pravice hospodinova dokázala síly,

ti mi daješ štit spasenja svog; desnica tvoja drži me, i milost tvoja èini me velika.
učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

i tvrdja vremena tvog, sila spasenja tvog biæe mudrost i znanje; strah gospodnji biæe blago tvoje.
i bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň hospodinova poklad tvůj.

ali mi koji smo sinovi dana da budemo trezni i obuèeni u oklop vere i ljubavi, i s kacigom nade spasenja;
ale my, synové dne jsouce, střízliví buďme, oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky, a v lebku, jenž jest naděje spasení.

ovo je kamen koji vi zidari odbaciste, a postade glava od ugla: i nema ni u jednom drugom spasenja;
toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní.

jer prilikovaše njemu za kog je sve i kroz kog je sve, koji dovede mnoge sinove u slavu, da dovrši poglavara spasenja njihovog stradanjem.
slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil.

bog je stena moja, u njega æu se uzdati, Štit moj i rog spasenja mog, zaklon moj i utoèište moje, spasitelj moj, koji me izbavlja od sile.
bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

i recite: spasi nas, bože spasenja našeg, i skupi nas i izbavi nas od naroda da slavimo sveto ime tvoje, da se hvalimo tvojom slavom.
a rcete: zachovej nás, bože spasení našeho, a shromažď nás, a vytrhni nás z pohanů, abychom slavili svaté jméno tvé, a chlubili se v chvále tvé.

ali se izrailj ugoji, pa se stade ritati; utio si, udebljao i zasalio; pa ostavi boga koji ga je stvorio, i prezre stenu spasenja svog.
takž izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil boha stvořitele svého, a zlehčil sobě boha spasení svého.

i ana se pomoli i reèe: razveseli se srce moje u gospodu; podiže se rog moj u gospodu; otvoriše se usta moja na neprijatelje moje, jer sam radosna radi spasenja tvog.
i modlila se anna a řekla: zplésalo srdce mé v hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.

ovako veli gospod: u vreme milosno usliših te, i u dan spasenja pomogoh ti; i èuvaæu te i daæu te da budeš zavet narodu da utvrdiš zemlju i naslediš opustelo nasledstvo;
toto praví hospodin: v čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná;