Je was op zoek naar: solomuna (Servisch - Tjechisch)

prièe solomuna sina davidovog, cara izrailjevog,
přísloví Šalomouna syna davidova, krále izraelského,

a jesej rodi davida cara. a david car rodi solomuna s urijinicom.
jesse zplodil davida krále. david pak král zplodil Šalomouna, z té, kteráž někdy byla žena uriášova.

potom dozva sina svog solomuna i zapovedi mu da sazida dom gospodu bogu izrailjevom.
potom povolav Šalomouna syna svého, přikázal mu, aby vystavěl dům hospodinu bohu izraelskému.

i tako david star i sit života postavi solomuna, sina svog, carem nad izrailjem.
sstarav se pak david, a jsa pln dnů, ustanovil králem Šalomouna syna svého nad izraelem,

ali usta jerovoam sin navatov, sluga solomuna sina davidovog, i odvrže se od gospodara svog.
ale povstal jeroboám syn nebatův, služebník Šalomouna syna davidova, a zprotivil se pánu svému.

i svi carevi zemaljski tražahu da vide solomuna da èuju mudrost njegovu, koju mu dade gospod u srce.
pročež všickni králové země žádostivi byli viděti tvář Šalomounovu, aby slyšeli moudrost jeho, kterouž složil bůh v srdci jeho.

i iz cele zemlje tražahu da vide solomuna, da èuju mudrost njegovu, koju mu dade gospod u srce.
pročež všickni obyvatelé země žádostivi byli viděti tvář Šalomounovu, aby slyšeli moudrost jeho, kterouž složil bůh v srdci jeho.

i bi veselje veliko u jerusalimu; jer od vremena solomuna sina davidovog cara izrailjevog ne bi tako u jerusalimu.
a bylo veselí veliké v jeruzalémě; nebo ode dnů Šalomouna syna davida, krále izraelského, nic takového nebylo v jeruzalémě.

i gospod uzvisi veoma solomuna pred svim izrailjem i dade mu slavu carsku kakve nijedan car pre njega nije imao u izrailju.
i zvelebil hospodin Šalomouna náramně před očima všeho izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v izraeli.

a kad èu jerovoam, sin navatov, koji beše u misiru pobegao onamo od cara solomuna, vrati se jerovoam iz misira.
stalo se pak, když o tom uslyšel jeroboám syn nebatův, jsa v egyptě, kamž byl utekl před králem Šalomounem, navrátil se jeroboám z egypta.

a jerovoam, sin navatov, koji još beše u misiru pobegavši onamo od cara solomuna, kad èu, on još osta u misiru.
stalo se pak, když uslyšel jeroboám syn nebatův, jsa ještě v egyptě, kamž byl utekl před Šalomounem králem, (bydlel zajisté jeroboám v egyptě),

i tako otide sadok sveštenik i natan prorok i venaja sin jodajev i hereteji i feleteji, i posadiše solomuna na mazgu cara davida i odvedoše ga do giona.
a tak šli dolů sádoch kněz a nátan prorok, a banaiáš syn joiadův, cheretejští také i peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále davida, a dovedli jej k gihonu.

i izvršavahu šta im je bog njihov zapovedio da izvršuju i šta trebaše izvršavati za oèišæenje, kao i pevaèi i vratari po zapovesti davida i solomuna, sina njegovog.
kteříž držeti měli stráž boha svého, a stráž očišťování, a zpěváků i vrátných, podlé nařízení davidova a Šalomouna syna jeho.

i jedoše i piše pred gospodom onaj dan veseleæi se veoma. i postaviše drugom solomuna, sina davidovog carem, i pomazaše ga gospodu za vodju a sadoka za sveštenika.
i jedli a pili před hospodinem v ten den s radostí velikou. potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna davidova, a pomazali jej hospodinu za vývodu, a sádocha za kněze.

a car im reèe: uzmite sa sobom sluge gospodara svog, i posadite solomuna, sina mog, na moju mazgu i i odvedite ga do giona;
i řekl jim král: vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k gihonu.

carica južna iziæi æe na sud s ljudima roda ovog, i osudiæe ih; jer ona dodje s kraja zemlje da sluša premudrost solomunovu: a gle, ovde je veæi od solomuna.
královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto!

i javiše solomunu govoreæi: eno, adonija se uplašio od cara solomuna, i eno ga, uhvatio se za rogove oltaru, i veli: neka mu se zakune car solomun da neæe ubiti slugu svog maèem.
i pověděli Šalomounovi, řkouce: aj, adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem.