Şunu aradınız:: bejasmo (Sırpça - Çekçe)

i behu mnoge sveæe gore u sobi gde se bejasmo sabrali.
a bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni.

jer hristos još kad slabi bejasmo umre u vreme svoje za bezbožnike.
kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel.

onda da bejasmo zaboravili ime boga svog i podigli ruke svoje k bogu tudjem,
ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

i ovaj glas mi èusmo gde sidje s neba kad bejasmo s njim na svetoj gori.
a ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté.

jer kad bejasmo u vas, ovo vam zapovedasmo da ako ko neæe da radi da i ne jede.
nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: kdož nechce dělati, aby také nejedl.

i nas koji bejasmo mrtvi od grehova ožive s hristom (blagodaæu ste spaseni),
když jsme my ještě mrtví byli v hříších, obživil nás spolu s kristem, jehož milostí jste spaseni,

jer kad bejasmo kod vas kazasmo vam napred da æemo padati u nevolje, koje i bi, i znate.
ještě zajisté, když jsme u vás byli, předpovídali jsme vám, že budeme souženi; jakož se i stalo, jakž víte.

onda kaži sinu svom: bejasmo robovi faraonovi u misiru, i izvede nas gospod iz misira rukom krepkom,
tedy díš synu svému: služebníci jsme byli faraonovi v egyptě, i vyvedl nás hospodin z egypta v ruce silné.

a ti su nam ljudi bili vrlo dobri. niti nam uèiniše krivo, niti nam èega nesta dokle god bejasmo kod njih u polju.
ješto muži ti prospěšní nám byli velice, ani nám neučinili křivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli.

a treæi dan posle mog porodjaja porodi se i ova žena, i bejasmo zajedno i ne beše niko drugi s nama u kuæi, samo nas dve bejasmo u kuæi.
potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě.

u kojima i mi svi živesmo nekada po željama tela svog, èineæi volju tela i pomisli, i bejasmo rodjena deca gneva, kao i ostali;
mezi nimižto i my všickni žili jsme někdy v žádostech těla našeho, činivše to, což se líbilo tělu a mysli, a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní.

a sutradan pošavši pavle i koji bejasmo s njim dodjosmo u Æesariju; i ušavši u kuæu filipa jevandjelista, koji beše jedan od sedam djakona, ostasmo u njega.
a nazejtří vyšedše pavel a my, jenž jsme s ním byli, přišli jsme do cesaree, a všedše do domu filipa evangelisty, (kterýž byl jeden z oněch sedmi,) pobyli jsme u něho.

jer i mi bejasmo nekada ludi, i nepokorni, i prevareni, služeæi razliènim željama i slastima, u pakosti i zavisti živeæi, mrski buduæi i mrzeæi jedan na drugog.
byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.

nego æemo èiniti sve što je izašlo iz naših usta kadeæi carici nebeskoj i lijuæi joj nalive, kao što smo èinili mi i oci naši, carevi naši i knezovi naši po gradovima judinim i po ulicama jerusalimskim, jer bejasmo siti hleba i beše nam dobro i zlo ne vidjasmo.
ale dosti činiti chceme každému slovu, kteréž by pošlo z úst našich, kadíce tvoru nebeskému, a obětujíce jemu oběti mokré, jakž jsme činívali my i otcové naši, králové naši i knížata naše po městech judských a po ulicích jeruzalémských; nebo nasyceni jsme bývali chlebem, a bývali jsme veseli, zlého pak neokoušeli jsme.