Şunu aradınız:: rozhněvání (Çekçe - Sırpça)

já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání božího.
ja sam èovek koji videh muku od pruta gneva njegovog.

rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
gnev je carev glasnik, ali mudar èovek ublažiæe ga.

pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
doista bezumnog ubija gnev, i ludog usmræuje srdnja.

běda assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho,
teško asiru, šibi gneva mog, ako i jeste palica u ruci njegovoj moja jarost.

synu člověčí, rci: ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.
sine èoveèji, kaži joj: ti si zemlja koja se nisi oèistila; neæe pasti na te dažd u dan gneva.

tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
zatrese se i pokoleba se zemlja, temelji nebesima zadrmaše se i pomeriše se, jer se on razgnevi.

ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém?
s neba javljaš sud; zemlja se prepada i æuti,

pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
svi se dani naši prekraæuju od srdnje tvoje, godine naše prolaze kao glas.

obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
ponavljaš svedoèanstva svoja protiv mene, i umnožavaš gnev svoj na me; vojske jedne za drugom izlaze na me.

toto jim učiníme: zanecháme jich při životu, aby nebylo na nás rozhněvání pro přísahu, kterouž jsme jim učinili.
uèinimo im to, i ostavimo ih u životu, da ne dodje gnev na nas radi zakletve kojom im se zaklesmo.

a vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících.
ovako veli gospod gospod: skini tu kapu i svrzi taj venac, neæe ga biti; niskog æu uzvisiti a visokog æu poniziti.

ale hospodin jest bůh pravý, jest bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.
a gospod je pravi bog, bog živi i car veèni, od njegove srdnje trese se zemlja, i gnev njegov ne mogu podneti narodi.

levítové pak klásti se budou vůkol příbytku svědectví, aby nepřišlo rozhněvání mé na shromáždění synů izraelských; i budou levítové držeti stráž u příbytku svědectví.
a leviti neka staju oko šatora od svedoèanstva, da ne dodje gnev na zbor sinova izrailjevih; i neka leviti rade šta treba oko šatora od svedoèanstva.

navracujíť se, ale ne k nejvyššímu, jsou jako lučiště omylné, padají od meče knížata jejich, od rozhněvání jazyka jejich, což jim ku posměchu jest v zemi egyptské.
vraæaju se, ali ne ka višnjem, postaše kao luk lažljiv; knezovi æe njihovi popadati od maèa s obesti jezika svog; to æe im biti podsmeh u zemlji misirskoj.

a přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. potom já pošli a vezmu tě odtud. proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne?
dokle se gnev brata tvog odvrati od tebe, te zaboravi šta si mu uèinio; a onda æu ja poslati da te dovedu odande. zašto bih ostala bez obojice vas u jedan dan?

zdaliž se na řeky, ó hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?
eda li se na reke razgnevi gospod? eda li se na reke raspali gnev tvoj? na more jarost tvoja, kad si pojezdio na konjima svojim i na kolima svojim za spasenje?

pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. i stalo se rozhněvání veliké proti izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.
tada uze sina svog prvenca koji htede biti car na njegovo mesto, i prinese ga na žrtvu paljenicu na zidu. tada se podiže veliki gnev na izrailja, te otidoše odande i vratiše se u svoju zemlju.

protož očekávejtež na mne, praví hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. nebo soud můj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země.
zato èekajte me, govori gospod, do dana kad æu se podignuti na plen; jer je sud moj da saberem narode i pokupim carstva, da izlijem na njih gnev svoj, svu žestinu jarosti svoje, jer æe oganj revnosti moje proždreti svu zemlju.