Şunu aradınız:: metnuti (Sırpça - Çekçe)

i metnuæeš zaklopac ozgo na kovèeg, a u kovèeg æeš metnuti svedoèanstvo koje æu ti dati.
dáš pak slitovnici svrchu na truhlu, a do truhly vložíš svědectví, kteréž dám tobě.

a sada smeju mi se mladji od mene, kojima otaca ne bih hteo metnuti sa psima stada svog.
nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

ovako govori gospod gospod ovim kostima: gle, ja æu metnuti u vas duh, i oživeæete.
toto praví panovník hospodin kostem těmto: aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily.

i napisaæu na tim ploèama reèi koje su bile na prvim ploèama što si ih razbio, pa æeš ih metnuti u kovèeg.
i napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil, a vložíš je do té truhly.

ja æu iæi s tobom u misir, i ja æu te odvesti onamo, i josif æe metnuti ruku svoju na oèi tvoje.
já sstoupím s tebou do egypta, a já tě také i zase přivedu; a jozef položí ruku svou na oči tvé.

a glavari sveštenièki uzevši srebrnike rekoše: ne valja ih metnuti u crkvenu haznu, jer je uzeto za krv.
a přední kněží vzavše peníze, řekli: neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.

treba doneti carsko odelo koje car nosi, i dovesti konja na kome car jaše, i metnuti mu na glavu venac carski;
ať přinesou roucho královské, do kteréhož se král obláčí, a přivedou koně, na kterémž jezdí král, a vstaví korunu královskou na hlavu jeho.

neka drugi umnožavaju idole svoje, neka trèe k tudjima; ja im neæu liti krvave nalive, niti æu metnuti imena njihova u usta svoja.
rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.

sine èoveèji, slomih mišicu faraonu caru misirskom, i eto neæe se zaviti da se leèi, neæe se metnuti zavoj niti æe se zaviti da bi se okrepila i mogla držati maè.
synu člověčí, rámě faraona krále egyptského zlámal jsem, a aj, nebudeť uvázáno, ani přičiněno lékařství, aniž přiložen bude šat pro obvázání jeho a posilnění jeho k držení meče.

zato ovako govori gospod: evo ja æu metnuti ovom narodu smetnje, o koje æe se spotaæi i oèevi i sinovi, sused i prijatelj mu, i poginuæe.
protož takto praví hospodin: aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou.

jer ovako veli gospod nad vojskama bog izrailjev: gvozden æu jaram metnuti na vrat svim tim narodima da služe navuhodonosoru, caru vavilonskom, i služiæe mu, dao sam mu i zverje poljsko.
nebo takto praví hospodin zástupů, bůh izraelský: jho železné vložím na šíji všech národů těchto, aby sloužili naduchodonozorovi králi babylonskému, a budouť sloužiti jemu. také i živočichy polní dám jemu.

jer besniš na me, i tvoja obest dodje do mojih ušiju; zato æu metnuti brnjicu svoju na nozdrve tvoje i uzdu svoju u gubicu tvoju, pa æu te odvesti natrag putem kojim si došao.
poněvadž jsi se rozzlobil proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá do úst tvých, a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel.

tada prizvaše gospoda i rekoše: molimo ti se, gospode, da ne poginemo radi duše ovog èoveka, i nemoj metnuti na nas krv pravu, jer ti, gospode, èiniš kako hoæeš.
i zvolali k hospodinu, řkouce: prosímeť, ó hospodine, abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó hospodine, jakž chceš, tak činíš.