Şunu aradınız:: útočiště (Çekçe - Sırpça)

hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
gore visoke divokozama, kamen je utoèište zeèevima.

i zahyne útočiště pastýřům a utíkání nejznamenitějším toho stáda.
i neæe biti utoèišta pastirima, ni izbavljenja glavarima od stada.

hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
u tebe se uzdaju koji znaju ime tvoje, jer ne ostavljaš onih koji te traže, gospode!

nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.
da živim u stanu tvom doveka, i poèinem pod krovom krila tvojih.

ale hospodin jest mým hradem vysokým, a bůh můj skalou útočiště mého.
ali je gospod moje pristanište, i bog je moj tvrdo utoèište moje.

bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.
zato se neæemo bojati, da bi se zemlja pomestila, i gore se prevalile u srce morima.

dím hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, bůh můj, v němž naději skládati budu.
govori gospodu: ti si utoèište moje i braniè moj, bog moj, u kog se uzdam.

a bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm.
i biæe koliba, da senom zaklanja danju od vruæine i da bude utoèište i zaklon od poplave i od dažda.

tři města dáte před jordánem, též tři města dáte v zemi kananejské; i budou města útočiště.
tri takva grada podajte s ove strane jordana, a tri grada podajte u zemlji hananskoj, ti gradovi neka budu utoèišta.

aby tam utekl vražedlník, kterýž by zabil člověka nechtě a z nevědomí. i budou vám útočiště před přítelem zabitého.
da onamo uteèe krvnik koji ubije koga nehotice, ne misleæi, da vam budu utoèišta od osvetnika.

naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, bůh útočiště naše. sélah.
ta, sinovi su prostaèki ništa, sinovi su gospodski laž, da se metnu na merila, bili bi lakši nego ništa.

a vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí.
i izvršiæu sud po pravilu i pravdu po merilima; i grad æe potrti lažno utoèište i voda æe potopiti zaklon.

a přítel zabitého našel by jej vně, an přešel meze města útočiště svého, a zabil by přítel zabitého vražedlníka toho, nebude vinen krví.
i nadje ga osvetnik preko medje utoèišta njegovog, ako krvnika ubije osvetnik, neæe biti kriv za krv.

milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
dobrotvor moj i ograda moja, utoèište moje i izbavitelj moj, Štit moj, onaj u koga se uzdam, koji mi pokorava narod moj.

bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
bog je stena moja, u njega æu se uzdati, Štit moj i rog spasenja mog, zaklon moj i utoèište moje, spasitelj moj, koji me izbavlja od sile.

a hospodin řváti bude z siona, a z jeruzaléma vydá hlas svůj, tak že se třásti budou nebesa i země; nebo hospodin jest útočiště lidu svého, a síla synů izraelských.
i gospod æe riknuti sa siona, i iz jerusalima æe pustiti glas svoj, i zatrešæe se nebo i zemlja; ali æe gospod biti utoèište svom narodu i krepost sinovima izrailjevim.

ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
vièem k tebi, gospode; velim: ti si utoèište moje, deo moj na zemlji živih.

tedy řekne obyvatel ostrovu tohoto v ten den: aj hle, toť naše útočiště, k němuž jsme se utíkali o pomoc, abychom vysvobozeni byli z moci krále assyrského. jakž bychom my tedy ušli?
i reæi æe tada koji žive na ovom ostrvu: gle, to je uzdanica naša, ka kojoj pritecasmo za pomoæ da se saèuvamo od cara asirskog; kako æemo se izbaviti?

a budou vám ta města k útočišti před přítelem, aby neumřel ten, kdož zabil, dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu.
i ti æe vam gradovi biti utoèišta od osvetnika, da ne pogine krvnik dokle ne stane na sud pred zbor.